Včera jsem se rozhodl vrátit v čase, do svého dětství, kdy jsem díky době, vnímal svátek MDŽ jako velmi významný. A takto to probíhalo ...
Ačkoliv mám na svém pracovním stole kalendář, o Mezinárodním dnu žen jsem se dověděl až formou sms od jedné ze svých kamarádek:
"Dobré ráno Richarde, určitě ti nemusím připomínat významnost dnešního dne, proto očekávám báseň a večer ve Sklepě květinu a diamantový náhrdelník."
Ano, Dana má neuvěřitelný smysl pro humor a sms-kami podobného stylu drtila mou bránici celý den. Nejprve jsem se tedy chopil básně. Narychlo jsem ji složil, s účelem vyhnout se dalším Daniným přáním:
Dana dneska neslaví,
žádný svátek Dé Žet Em.
Ona dívkou teprve,
malým hravým káčetem.
Báseň byla rázně a stručně odmítnuta, Dana si stála za svým. Byl jsem tedy doslova donucen zamyslet se nad tím, jak nastalou situaci s humorem, s nadhledem a originalitou vyřešit. Krátce po obědě jsem na to přišel:
"Milá Dano, pochop - když koupím diamantový náhrdelník tobě, a jak rád bych to udělal, budu muset koupit náhrdelník i Pavle, Katce a Martině, aby jim to večer ve Sklepě nebylo líto, a aby ti nezáviděly. Dovol mi tedy trochu pozměnit tvé přání. Uděláme si dnes večer RETRO-MDŽ ... "
Ano, trefa do černého. Šípem jsem proťal citlivý bod ženské zvědavosti. Zůstal jsem ovšem nepřístupný a svůj plán, své tajemství, jsem udržel a neprozradil. Bylo půl sedmé, když jsem vystupoval v centru města z autobusu, který mě sem dovezl z práce. Krátce poté jsem zapadl do první otevřené drogerie, kterou jsem potkal a u voňavého regálu jsem se chopil čtyř mýdel značky Palmolive (9,90 Kč za kus). U kasy mě čekala mračící se prodavačka s neuvěřitelnou kyselostí v obličeji. Rozhodl jsem se její Mezinárodní den zpříjemnit a s úsměvem na rtech jsem spustil: "Vrátil jsem se dnes z Jemenu, ve vlaku si nějaké paní povídaly o dnešním svátku žen, já mám doma čtyři, pro každou jedno ..." Kyselost v obličeji prodavačky se pomalu změnila na zděšený výraz. Brada ji spadla na dekolt a v očích jsem pozoroval šok. Nevím, zda ji zarazily ty mýdla, či moje čtyři ženy, ale to už se nedozvím. Opustil jsem krám a zamířil jsem do Sklepa.
Poté co jsem odložil své svršky na věšák, sáhl jsem do svého batůžku a mýdla v levé ruce ukryl za svými zády. Postupně jsem všem čtyřem zmíněným dámám popřál k mezinárodnímu dni a poté jsem před každou položil mýdlo značky Palmolive. Reakce byly různé, Kateřina s Martinou se neudržely a vyprskly smíchy, Pavla si s dárkem začala imaginárně mydlit své tělo s výrazem velkého vzrušení a nejmladší Dana na mě zírala se slovy: "To jako že se mám umejt?"
Pamatuji si to, jako by to bylo dnes. Mně bylo tenkrát devět a bráchovi sedm let, psal se rok 1986. Stáli jsme v drogerii u regálu s omezeným výběrem mýdel a hledali dle svých finančních možností to nejvoňavější a nejhezčí. Ano, říká se, že to je komunistický svátek a možná nám to do těch hlav tenkrát hustili, ale my jsme to mýdlo tenkrát nekupovali z povinnosti, ale z lásky. Maminka totiž měla svátek a my ji chtěli udělat opravdovou radost. Byly jsme děti a mysleli jsme to vážně.
