Možná to bude můj první článek, který zasahuje do politiky, ale nemůžu jinak. Chodím po městě a pozoruji různé plakáty ve vytrínách, na billboardech a je mi z toho (s prominutím, a nebo bez) na blití.
Nevím proč, ale volby, které máme před sebou, mi připadají tak trochu zlomové. Snad cítím, že by byla potřeba změna. Zároveň jsem přesvědčen o tom, že volební účast bude v tomto roce vyšší než bylo obvyklé v posledních letech. I já jsem připraven se rozhodnout a ve stanovený termín vhodit svůj hlas do volební urny, ale je tu problém ...
Svůj hlas si chci pořádně rozmyslet, chci vědět koho budu volit, jaký má program a co od něj mohu čekat. K těmto informacím by mě měla dovést předvolební kampaň jednotlivých politických stran, která v těchto dnech začala.
Stojím na zastávce městské hromadné dopravy a koukám na světelnou vytrínku, kde vidím plakát s panem Paroubkem sklánějícím se nad kočárkem se slovy: "Paní, vy máte ale krásně zadluženou holčičku." Kroutím hlavou a marně dumám nad tím, co mi tento plakát má říci. Jaký program a hlavně program které volební strany z něj mám vyčíst? Pravda, vzdělání nemám, o politiku se nezajímám, asi nejsem schopen, tento plakátek pochopit, nasedám do autobusu a odjíždím.
Autobus po pár minutách cesty projíždí vedle krásně umístěného, viditelného billboardu na kterém poznávám pana Topolánka, který má nad hlavou napsáno: "Jsem unavený muž." Před obličejem má modrého supa, který se mu zrovna chystá zakousnout do nosu. Vykroutím si hlavu pomalu o 180 stupňů, jen abych plakát na billboardu viděl co nejdéle a snažím se z něj vyčíst to samé jako v předešlé vytríně s panem Paroubkem. Marně!
Přicházím domů, usedám k obědu a vedle mého talíře leží sobotní (Rudé) Právo. Jelikož si rád u jídla čtu, otvírám periodiku a hned z první strany na mě volá titulek: Nečas pro a proti. Vzbuzuje to ve mně ohromnou zvědavost, protože mám konečně pocit, že jsem narazil na objektivní informaci, která mi opravdu chce něco sdělit. Čtu. Zírám, čtu. Ten pan Nečas je pro samé věci, které národu uškodí a naopak je proti všemu, co by mohlo pomoci.
Mám pokračovat? Já myslím, že nemusím.
Pane Topolánku, pane Paroubku, pane Nečasi a ostatní. Páni radní, ministři, senátoři, poslanci, vládci, prezidenti, když přejdu to, že se ve své kampani na oněch plakátech chováte jako děti ve školce, když přejdu to, že nestojíte pevně za svým programem, ale pouze proti programu toho druhého, nemohu přejít vaši drzost, se kterou si myslíte, že jsem takový "blbec", který vám tuto vaši hru sbaští.
Na vaše webové stránky se nepodívám, na váš předvolební míting nepřijdu, ani s vejci, váš program mě nezajímá, protože pomlouvat a karikaturovat soupeře je podle mého podlé, srabácké, nemorální, neetické, nemravní, nespolečenské, zkrátka neslušné!
A takové politiky já volit nebudu, protože bych byl nejenom "hlupák", kterého ze mě děláte, ale i blázen.
(Doufám, že jsem v tomto článku neporušil kodex blogera, ale podle mého tu nikoho neurážím. Slova "hlupák" a "blbec" jsem použil pouze ve spojení se svou vlastní osobou)
