Včera navečer jsem navštívil lékarnu, za účelem vyzvednutí meducíny na lékařský předpis. Tam jsem byl obsloužen lékárníkem, který mě svým vystupováním přiměl k tomu, abych mu vyzradil svůj víkendový plán, ačkoliv byl v rozporu s léčebným procesem.
Jak to všechno začalo - ve zkratce: Vytáhl jsem zase jednou čumák ze své betonové městské kukaně do přírody. Repelent proti hmyzu jsem nechal doma. Když máte v hledáčku fotoaparátu luxusní záběr, nesmíte se ani hnout, nejlépe zastavit dech, a to i přesto, že se na vašem lýtku právě občerstvují tři komáři, nemluvě o klíšťatech! A právě po jednom takovém bodnutí, či kousnutí, se mi nad kotníkem začal vytvářet tmavě červený flek, který se den ode dne zvětšoval, až dosáhl průměru několika centimetrů. Vydal jsem se tedy, po několika dnech ke svému MUDrovi, i přesto že se flíček začal opět zmenšovat a blednout:
MUDr: "Asi se s tím vaše tělo vypořádalo samo, ale preventivně nasadíme antibiotika, a za deset dnů se mi tu ukažte na kontrolu."
Na tomto místě nutno podotknout, že mě o víkendu čeká opravdu velká, dlouho plánovaná akce, na které za žádných okolností nechci chybět. Ano, tušíte správně - přiznávám předem - alkohol tam poteče proudem.
Musel jsem od doktorky ihned do práce, proto jsem si mohl tablety vyzvednout až při zpáteční cestě domů. Večer v sedm jsem byl odkázán na lékárnu v novém AFI paláci v centru našeho města. Přede mnou ve frontě, u přepážky s nápisem "VÝDEJ NA RECEPT", stáli dva lidé. Na první pohled mě ovšem zaujal mladý, velmi výřečný a vstřícný lékárník, svou vizáží tak trochu styl underground. Přišel jsem na řadu, podal lékárníkovi v bílém plášti recept a s velkým očekáváním jsem hleděl na jeho ústa:
Lékárník: "Jak už vám určitě řekla doktorka, budete brát jednu tabletu denně."
Já: "Ano."
Lékárník: "Neměl byste se slunit, to znamená, že nepojedete na písák, nevysvléknete se do plavek a nebudete se půl dne škvařit na slunci."
Já: Mlčím.
Lékárník: "To stejně nehrozí, protože má být šeredně."
Já: Lehké pousmání.
Lékárník: "Dvě hodiny před požitím prášku a dvě hodiny po, nejíst žádné mléčné výrobky"
Já: Kývu hlavou.
Lékárník: "Nepřijímat v žádné formě železo."
Já: "A mohl bych se ..." (nenechal mě domluvit)
Lékárník: "... a vápník!"
Já: (strochou dávkou odvahy) "A alkohol?"
Lékárník: Mlčí.
Já: "No, víte, ... my máme v sobotu takovou akci ..."
Lékárník: "Tak dvě, tři ... na chuť ..." (nenechal jsem ho domluvit)
Já: "Ne, to nebude jenom na chuť."
Lékárník: "Hmmm, ... jste nemocný, nebo to je po klíštěti?"
Já: "Po klíštěti."
Lékárník: "Tak v sobotu tabletu vynechte."
Já: Mlčím.
Lékárník: "No ... vynechte ji i v neděli."
Já: "Ano." Chystám se k odchodu.
Lékárník: Nakloní se ke mně: "Vy nemocný nejste, je to jen prevence. Klidně byste mohl pít i na ten prášek, žádné zvracení či nějaké jiné účinky jako nevolnost nehrozí, ale ten prášek by úplně ztratil svůj účinek, tedy je zbytečné ho ten den brát."
Tímto děkuji panu lékárníkovi za vstřícnost, za radu a hlavně za pochopení.
Píši sms své přítelkyni: "Byl jsem si pro ty prášky, teď jdu do Sklepa?"
Odpověď: "To na to jako budeš pít pivo?"
Moje odpověď: "Za prvé: Začnu je brát zítra ráno. Za druhé: Jdu na dvě. Ale představ si, byl tam super lékárník a poradil mi, jak to mám v sobotu udělat."
Odpověď: "No skvělé, tak hlavně že ti poradil."
Nevím jak tu poslední zprávu myslela, zda vážně, či ironicky - naštvaně. Soudě podle toho, že bude mít chuděrka moje celý víkend pracovní, se přikláním ke druhé možnosti. Má mě ráda. A já ji.
