Obyčejný článek o neobyčejném chování obyčejných lidí (poprvé)

V tomto článku budu krátce citovat dva obyčejné rozhovory s neobyčejnou pointou, které jsem zaslechl ve vlaku na cestě Trutnov - Hradec Králové.

Spal jsem. Vlak si drncal to své "tdn tdn - tdn tdn" a mě, znaveného celonoční zábavou, toto tdncání ukolébalo. Jakoby z dálky jsem vnímal rozhovor muže a ženy, kteří seděli za mnou. Byl to zvláštní rozhovor, ve kterém hovořil pouze muž:

"Můj děda byl nádražák."

Chvilinku se odmlčel, ostatně tak činil mezi každou větou.

"On svou práci miloval."

"On měl koleje i v ložnici."

Partnerka vypravěče zbystřila zrak. I já jsem se začal probouzet.

"On byl mašínfýra. No strojvedoucí."

"Ale vjel mu na koleje tank a on narazil."

Probudil jsem se. Cože? Tank? Jaký tank? Nechtěl jsem se otáčet, aby to nebylo trapné a tak jsem jen seděl a čekal na pokračování. Jenže vlak už stál na zastávce a vypravěč se svou partnerkou vystupovali. Koukal jsem na ně z okénka a můj pohled říkal: "A jak to bylo dál?"

Vedle mě přes uličku seděl další pár. Tentokrát mladší. Mlčící. Až když jsme zastavili na zastávce, povídá dívka svému chlapci:

"Kde jsme?"

Otázka padla z toho důvodu, že dívka neviděla ze svého sedadla na nádražní budovu a nemohla si tudíž název stanice přečíst. Myslela si však, že její přítel, sedící naproti ní, na nádražní budovu vidí, že si název stanice přečte a řekne jí ho. On to taky tak měl v úmyslu, proto otočil hlavu směrem k okénku, přečetl si první nápis, který tam viděl, zrakem se vrátil k očím své partnerky a na otázku jí odpověděl:

"Občerstvení."

No řekněte sami, nejsme my homo sapiensové úžasní? Mě to dostalo. Hezký den.