Mám rád dívky a ženy s pivní pěnou na nose

Vcházím do restauračního zařízení, beru místo, objednávám si první půllitr piva, dělám si pohodlí, zapaluji si marlborku a rozhlížím se kolem. K vedlejšímu stolu přicházejí tři dívky. Jedna tmavovláska, drobný obličej, malinko širších boků, druhá je blondýnka, drobné postavy i obličeje, na kterým mě zaujme, z profilu, větší nos, to se mi líbí. Třetí dívku už nevnímám, asi je to tím, že ke mně sedí zády. A nebo tím, že veškerý můj obdiv již vyčerpaly její dvě kamarádky a na ní už nezbylo. Neuplynulo dlouho od té doby, co si tyto dívky, dle zákona, mohly objednat alkoholický nápoj, tipuji tak dva roky.

Vrchní mi přínáší pivo. Je výtečně natočené, poznám to podle krásné čepice, která se tyčí vysoko nad půllitr. Již nesedím u stolu sám. Připíjím si s přáteli a pěna začíná zdobit mé strnisko pod nosem. Občas zabloudím jedním okem k profilu blondýnky s větším nosem a její tmavovlasé kamarádce. Přemýšlím, co si asi dají k pití. Napadají mě různé míchané nápoje, takové ty hrůzostrašně barevné, modročervenožluté, nebo hnědočervenobílé. Víno to nebude, na to jsou moc mladé. Pokuřuji a kouř foukám vysoko k bodovce nad stolem, čímž vytvářím krásný kouřouvý sloup.

Kolem našeho stolu prochází číšník ke stolu, u kterého sedí dívky. Aha, už se jim to nese! Jaké to překvapení, když spatřím tři ručky děvčat, které se setkávají u stojánku na pivní tácky, aby si připravily podklad pro zlato, které k nim v rukách obsluhujícího přilétá. Ano, dívky si objednaly tři velká piva. Tmavovláska stírá prsty rosu z půllitru a s obdivem v očích pozoruje zlatavou barvu nápoje, v kterém se ještě poslední bublinky řítí vzhůru, aby se spojily s bohatou pěnou. Vypadá to, jakoby tmavovláska svůj půllitr hladila, s láskou a touhou. Pozoruji to s obdivem, ani nevnímám dění u našeho stolu. To ale ještě nevím, že zlatý hřeb, vyvrcholení celého představení, teprve přijde.

Dívka sedící ke mně zády pozvedá půllitr k přípitku a její dvě kamarádky ji následují. Neslyším co říkají, ale cinknutí půllitrů o sebe ke mně doléhá. Pozoruji je s úžasem. Blondýnka zaklání hlavu jako zkušený pivař, aby se při prvním napití vyhnula vysoké pěně, ta je ale natolik poctivá, že se jí to nedaří. Tmavovláska pěnu neřeší a pije, jakoby tam žádná pěna nebyla. Můj obdiv ke scéně, kterou vidím, je obrovský. Miluji to. Zbožňuji ten kontrast! Dívky pokládají půllitry na stůl. Nádherný nos blondýnky zdobí chuchvalec pěny a tmavovlásce vytvořila pěna knír, který si, opět se znaleckou galantností, otírá rukou. Výraz dívek po prvním řádném ochutnání piva je blažený. Také to nebylo žádné slečinčí ucucnutí, ale pořádný chlapský lok. Jsem "v kolenou". Cigareta mi dohořela až k prstům, cuknul jsem rukou a típl vajgl do popelníku. V tom do mě šťouchne Jarda a povídá: "Co je s tebou? Ses zamiloval?" Odpovídám mu úsměvem a zvedám půllitr se slovy ke všem u stolu: "Tak na zdraví bando, však to pivko má dneska říz, zatraceně dobrej říz!"

Je kolem jedenácté. Dívky už jsou pryč, patrně na nějaké zábavě či tancovačce (slovo DISCO se mi příčí). Stůl vedle nás je prázdný. Zábava u našeho stolu je v plném proudu, i přesto, že začínám být trochu unavený, společensky. Došlo už totiž na dvě první várky panáčků a to nás čeká ještě několik takových. Do zorného pole, ke stolu, u kterého seděly dívky, mi vstupuje další objekt. Paní v letech, tipuji padesát, velmi silné postavy, blonďaté kadeře, brýle na vystouplých tvářích, silná vrstva mejkapu, elegantní oblečení včetně stylové kabelky. Výraz postarší štramajdy je velmi dobrácký, když zjistí, že ji pozoruji, usměje se na mě. Úsměv ve slušnosti vracím s malým pokývnutím. Paní vytahuje ze své kabelky slimkové, tenké cigarety a elegantně jednu z nich vytahuje z krabičky. 'Tak co ty? Ty si dáš dvojčičku bílého, co?' povídám si sám pro sebe vduchu. Vzpomenu si na dívku s nádherným profilem, ale sám pro sebe si zavrtím hlavou: 'Ne, tato paní pivo pít nebude. A jestli náhodou ano, tak si objedná malé ve skleničce na stopce.' Chyba láfky! Opět vedle jak ta jedle. Poté co se vracím z WC, kam lítám od třetího piva v pravidelném intervalu několika desítek minut, kyne na mě silná ženština s "ušákem" v ruce. Silný půllitr s uchem drží pevně ve své tučné ručce a na hraně upité sklenky se skví rtěnka, vyjímající se oproti sněhově bílé pěně, která se stačila zachytit na stěně půllitru.

Jak říkám: ZBROŽŇUJI, MILUJI TYTO KONTRASTY! Jsem opět v kolenou. Končím ...