Někteří už Karla znáte, je to člověk, který se rozhodl jít proti proudu. Člověk, který se rozhodl vymanit svůj život z vlivu potištěných papírků, kterým my říkáme peníze, prachy, zkrátka mamon. Člověk, který už nechtěl, aby jeho život pokračoval na kolotoči "práce - domů - práce - domů". V rámci možností se mu toto daří a on sám byl velice překvapen, jakým stylem jste mu byli vy všichni ochotni poradit a tím pomoct. Karel tedy pokračuje.
Začátek příběhu Karla naleznete zde: Lze žít zdarma?
První pokračování příběhu naleznete zde: Karel bere vaše rady.
Domácí zvířectvo
Nejprve musím zmínit Karlovo poděkování vám všem, za rady, které mu poskytujete. Největší nadšení bylo na Karlovi vidět poté, co jsem mu sdělil komentáře, ve kterých mu radíte pěstovat domácí zvířectvo. Ihned poté se sám Karel začal po svých známých shánět po slepicích a králíkách. Nyní má na svém dvorku již 15 slepic a jednoho kohouta. U stěny baráku si Karel vyrobil, samozřejmě vlastnoručně, králíkárnu, ve které má tucet králíků. Jaké bylo mé překvapení, když jsem při návštěvě Karla zaslechl ze stodoly mečení. Ano, dvě krásné kozičky. Karel mi dal hned ochutnat mléka. Bylo výborné, ale nepřeháněl jsem to, přeci jen nejsem zvyklý, za to Karel toho může pít po litrech. Darem jsem mu přivezl dvě andulky, jak mu radil jeden z komentujících a Karel si to velice chválí. Říká, že má ve světnici daleko víc živo. Karel se zmínil i o svých dalších plánech: Rád by si pořídil husy a ovce, později popřípadě i kravku. Docela jsem se podivil, protože vím, že Karel je vegetarián. Také jsem se ho na to zeptal a on se usmál, nalil mi kalíšek domácí hruškovice a řekl: "To nebude tak horké."
Karel si dále pořídil jednoho psa a dvě kočky. Zejména v podzimních měsících měl problém s tím, že se mu do baráku zkoušely nastěhovat myši, tímto ale svůj problém vyřešil.
Voda
Pro všechno to zvířectvo je potřeba dostatek vody. Karel má samozřejmě studnu, jak jsem již psal, ale dostat tu vodu bez elektriky ze studně ven ke zvěři, nemusí být zrovna lehké. Je tu ale, naštěstí pro Karla, jedna věc a to potůček, který vede přes jeho pozemek, který je v mírném svahu. Po několika denní práci s krumpáčem a lopatou, si Karel vybudoval na svém pozemku takovou hráz, z které už není problém napojit zvěř. Karel dokonce začal uvažovat o tom, že by nějakým způsobem využil energie, kterou může získat z tohoto neustále protýkajícího potoku přes jeho pozemek. Ještě neví přesně jak na to, ale nechme se překvapit.
Karlův životní styl
Od té doby, co od vás dostal Karel mnoho námětů k přilepšení v jeho životě, se jeho životní styl trochu zrychlil. Tatam jsou jeho zdlouhavé procházky po lesích při sbírání dřeva. Nyní mu k tomu přibylo hospodářství, které si doma založil. Proto jsem se za ním na tři dny vydal, abych viděl, jak teď vlastně žije a zda má ještě čas rozjímat nad životem tak, jak to uměl dříve. Ano, práce na statku, jak já teď jeho chalupě říkám, je daleko více, ale Karel ji provádí nadále se stejnou pohodou a láskou. Jak sám říká, je svým pánem. Se zvířectvem mu samozřejmě přibyly určité povinnosti, ale zároveň s nimi našel další přátelé, které sem za ním dojíždějí, aby si ukrojili kousek z tohoto svobodného žití a na chvíli si od každodenního honu a stereotypu odfrkli.
Karel se dokonce rozhodl pro tyto své návštěvy, kterých je čím dál víc, vybudovat v neobydlené části domu ložnice, aby tito lidé nemuseli spát ve stanech na zahradě. Já sám jsem byl v jednom z těchto pokojů ubytován a musím uznat, že ať byl pokoj skromný, byl velmi útulný.
Volný čas
Karel má teď více práce, ale přesto má dost volného času, vlastně tolik, kolik si ho udělá. A čím se zabývá? Jak už jsem zmínil v předešlých článcích, Karel rád čte, rád vyrábí čaje, bylinné masti a podobné přírodní produkty. V kuchyni jsem si všiml kytary, která tu před tím nebyla. A večer když jsme s Karlem a dvěma jeho přáteli seděli s lahvinkou pálenky u ohně, docela jsem se podivil, jak Karel na kytaru válí. Přál bych vám to slyšet.
Jak vidíte, Karlův spokojený život, život který já jsem nazval "žít zdarma", se rozrůstá. Dá se říct, že kvete. Zatím co my žijeme od desátého k desátemu, tedy od výplaty k výplatě, od pondělí do pátku a potom zase od pátku do neděle, Karlovi je jedno kolikátého je, zda je sobota nebo středa, zda je dvacátého, nebo druhého, on bude dělat vždy to, co je potřeba a to, co zrovna dělat chce.
Zatím co my počítáme minuty, jak dlouho ještě můžeme zůstat v posteli, než nás budík svým drnčením v pět ráno vyžene do mrazivého rána, zatím co počítáme tisíce, stovky a koruny, aby nám vystačily na všechny ty složenky, hypotéky, půjčky a faktury, Karel každé ráno počítá vajíčka, které mu snesou slípky, švestky na stromě, z kterých se bude pálit kořalenka, nebo jen stromy, které potká při jeho každodenní cestě lesem.
Karel nežije podle dnů v týdnu, ani podle měsíců v roce, Karel žije podle ročních období. Kdy bude neděle to víme my, kdy začne únor, to víme též my, ale kdy přijde do naší přírody jaro, to ví pouze Karel.
