Láska jako železnice (nevěrný fotoblog)

Někdy bych si přál být anonymní. Například při psaní textu k těmto fotografiím. A tak popíši jen část pravdy ...

Na druhé půlce jeho postele, která bývá obyčejně prázdná, leží krásná holka. Je trochu překvapený, zaskočený, byl to náročný večer. Dívá se na ní, jak spí. Ona voní sebou a je celá nahá. On voní rumem, lehkýma marlborkama a z levé nohy mu visí ponožka. 'Něco bylo?' Díky jejímu krásnému nosu si začíná vybavovat souvislosti. Říkala, ať na ní nechodí s akordama. Tak zkusil básničky. Svoje ne. Trochu se předváděl. Něco jí šeptal do ucha. A ona jemu. Standa žádal, ať mu ji nechá. Ale to nešlo - kór když se smála. Jak ta se smála.
Tak z té postele vstal a šel udělat kávu. Když se vrátil, stála ve dveřích, oblečená, že musí domů. Za rodinou. Měla takové zvláštní jméno.

Na to ráno si vzpomněl, když se skrz objektiv díval na kolejnice, které do sebe vnikaj, aby ze sebe hned zase vystoupily a každá šla svou vlastní cestou. Někdy to tak prostě je ...

Zde je to správné místo pro miniaturní kanibalistickou mnohokrát zamilovanou báseň s názvem:

LÁSKA PROCHÁZÍ ŽALUDKEM

dejte
té krásné holce
s dlouhou kadeří
mé srdce
prošpikované amorovými šípy
k večeři

Ano, nevědomky, ale zcela určitě, jsem byl při výběru titulku k tomuto článku hluboko v duši ovlivněn poezií Václava Hraběte v písních Vládi Mišíka. Toť na okraj, abych nebyl obviněn z porušení autorského práva, což by mně nevadilo tolik, jako obvinění z krádeže části uměleckého díla a vydávání ho za své.

... klikněte na fotografii pro větší náhled

Potom je tu hlavní koridor. Elektrifikovaná trať. Nad těmi kolejemi, které se nikdy nespojí, neboť jsou každá přitlučena k opačné straně pražce, je natažený drát. Ten jiskří. Po celé délce. Je v něm napětí. Po celou dobu, od jednoho bodu k druhému, je ta holka vedle mě. Tak blízko, jak důvěrně znám její vůni. Jiskříme. Ale i přesto, že spolu vypijeme nejednu sedmičku kvalitní odvahy, se já k ní, ani ona ke mně, nepřiblíží tak, jak by to jen nejvíc bylo možné. Ani rum nepomůže. Vše zůstává pouze naznačeno. Pohledem. Slovem, letmým nesmělým dotykem. Nejčastější příčinou tohoto "nezdaru" je svědomí. To její. 
Konečná - vystupujeme!

Nedělám to často, vlastně jsem to neudělal ještě nikdy, ale pro dnešek to udělám - výjimku ... a doplním fotografie a text videoklipem: Zaz, novodobá Edith Piaf, s písní Eblouie par la nuit.
Omluvte reklamu před videoklipem - věřte, že stojí za to posečkat, po několika vteřinách reklamu odkliknout do pryč, a zaposlouchat se ...