Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Kronika hocha a dívky od Bobří řeky

aneb "Ze Sluneční zátoky do Františkových lázní". I přesto, že se autor článku považuje za "foglarovce", rád by se předem omluvil ostatním "foglarovcům", jejichž idyly se obsah textu jakkoliv dotkne.

Neděle večer (první část kroniky)

V neděli večer bylo v kempu na Stvořidlech víc lidí jak na Václaváku. A stále přibývali další a další. Kolem deváté večerní mi to trochu začalo lézt na nerva - po sobotní probdělé noci jsem zatoužil po klidu a samotě. Holka z kopírky, občas zde tuto drobnou dívku nazvu i jménem - Hanka, nebyla proti, a tak jsme se na zastávce (ve 21:35) z jízdního řádu dověděli, že nás ve 21:59 popoveze vlak o stanici dál.
V následujících dvaceti minutách jsme se zvládli přemístit zpět do kempu, sbalit si věci, které byly rozházené a rozvěšené ve, a všude kolem stanu, sbalit spacáky, sbalit stan, natočit si nezbytnou dvoulitrovku pitné vody, a doslova doběhnout zpět na zastávku. Ve 21:58 jsme stáli připraveni na stanici Stvořidla. Sami.
S baterkou v ruce jsem se ještě jednou podíval na jízdní řád, a zjistil jsem, že je svátek těch dvou zvěrozvěstů, a že onen vlak nejede. Zjistil jsem, že nejede už žádný vlak. Hanka se chtěla hroutit, ale zhroutila se jen na nádražní lavičku. Slyšel jsem, jak cedí mezi zuby něco o Cyrilovi a Metodějovi, proč sem vůbec lezli, že si měli zůstat smrdět v Soluni.
Co teď? Tma jak v pytli, a zpátky už se nám fakt nechtělo. Jít lesem po červené, to byla v tu hodinu již hloupost. V lese bychom neviděli na špičky vlastních nosů, natož tam hledat červenou. Řekl jsem, že to tedy vezmem po kolejích. Hanka se začala hroutit podruhé, ale nakonec jsme vyrazili směr Vilémovice.
Šlo se pěkně, na pražce bylo, i přes tu tmu, krásně vidět. Hanka sice říkala, že nic nevidí, ale když jsem jí řekl, ať si konečně sundá ty sluneční brýle, začala si dokonce pozpěvovat naši hymnu "Já bych si koupil myši". O té ale jindy. Musím ovšem podotknout, že nás po celou dobu cesty doprovázelo obrovské množství světlušek. Nádhera, nikdy jsem jich tolik neviděl.
Holka z kopírky začala po půl hodině mluvit cosi o tom, že už jdeme pěknou dobu, že už tam musíme být. Zrovna, když jsem jí chtěl skepticky oznámit, že nejsme ani v polovině cesty, objevila se po pravé straně modrá cedule s bílým nápisem Vilémovice. Hanka měla pravdu. Sám jsem byl překvapený. Když jsme tu zastávku jeli odpoledne (z Vilémovic na Stvořidla), zdála se mi ta štreka delší. Nicméně, Hanka celou cestu tvrdila, že se bojí, a na mou otázku, čeho se bojí, řekla vždy jen: "Já nevím." Ve Vilémovicích jsme to ovšem zjistili: Když jsme lezli z kolejiště na perón, vyplašili jsme nějaké zvíře, patrně to byl zajíc. Hanka se lekla zajíce, vyjekla, čehož jsem se lekl já. Začal jsem se tedy bát taky.
Přešli jsme po lávce Sázavu na její levý břeh, tam už jsem rozsvítil baterku, abychom po břehu bezpečně došli do cíle - do půl kilometru vzdálené Foglarovy Sluneční zátoky. Když jsme tam přišli, nebe už zdobilo tisíce hvězd. Chvíli jsme se do toho nebe dívali, pak jsme si v samém středu louky rozbili stan. Sami.
Skrz několik stromů jsme pozorovali dění v nedalekém dětském táboře. Holka z kopírky mi řekla, že nikdy na žádném táboře nebyla. Když jsme před půlnocí vlezli do spacáků, začal jsem jí vyprávět, jak to na takových táborech chodí, co se tam dělá, a tak. Pak jsem zjistil, že si povídám už jen sám se sebou, tak jsem šel též spát ...
Ale tím táborem to nekončí, tím to vše teprve začíná! Spali jsme totiž nebezpečně blízko třetí mety ...

 
 
Zpět do nedělního odpoledne (druhá část kroniky)
- "Jak to víš, že ten barák jsou záchody?" Zeptala se mě holka z kopírky, když jsme odpoledne, při první, tentokrát ještě odpolední návštěvě, opouštěli Sluneční zátoku a procházeli kolem pionýrského tábora.
- "Hajzlíky jsou na táboře vždycky trochu mimo areál." A šel jsem.

Nemýlil jsem se. Budovu jsem obešel, a z druhé strany našel vchod na WC. Nízko umístěné malé pisoárky mi prozradili, že jsem správně na "hochách". Totiž - i my, Hoši od Bobří řeky, máme občas potřebu. Tři kovové kabinky mi připomněly vojnu -přesně takové jsme měli v Čáslavi na letišti. Zavřel jsem se do té prostřední. Po malé chvilce vešli dva hoši, jeden šel do kabinky po mé levé ruce, druhý do kabinky po mé pravé ruce. Po několika vteřinách ticha se z levé kabinky ozvalo:
- "Kdo jsi?"

Nic. Ticho. Cítil jsem se jako vetřelec, ale rozhodl jsem se nevyslovit ani hlásku. Otázka padla znova, důrazněji:
- "Kdo jsi?!"

Zachránil mě kluk z pravé kabinky, který odpověděl:
- "Matouš, přece!" Byl to Matouš.

Zase chvíle ticha. Po ní další otázka z levé kabinky:
- "Už kakáš?"

Zase nic. Zase ticho. Zase jsem se cítil jako největší vetřelec, ale rozhodl jsem se mlčet. Nebudu těm dětem přece vysvětlovat, že po sobotní dávce alkoholu je můj trávící trakt totálně rozhozenej, a že na tu otázku tudíž nemůžu jednoznačně odpovědět.

Levá kabinka nelenila a zeptala se ještě jednou, důrazněji:
- "Už kakáš?!"
- "Ještě ne." Zachránil mě podruhé Matouš. Matouš nekakal, ale snažil se - bylo to na jeho odpovědi znát.

Následovala komunikace mezi levou a pravou kabinkou: "Matouši, proč to těm holkám říkáš?" ... "Já nevím, už jim to říkat nebudu." ... "A nebo jim to klidně říkej dál." ... "Ne, já už jim to říkat nebudu." Prostřední kabinka poslouchala, nechápala, a dále mlčela.

A to je celé. Nejdřív se uvolnila levá kabinka. Poté odešel i Matouš. A nakonec, aniž by někdo něco zpozoroval, se uvolnila i kabinka prostřední, z které zmizel jen potřebný kousek toaletního papíru.

Za záchranu patří Matoušovi dík. Je to můj kámoš.

 
Pondělí ráno (třetí část kroniky)
Na poslední fotografii nic není. Na poslední fotografii "zdánlivě" nic není, ale ... nejprve se vrátím tam, kde jsem v první části příběhu skončil:
S holkou z kopírky spíme v jediném stanu na louce Foglarovy sluneční zátoky. Ano, u Bobří řeky. Je ráno. Slunce už nějakou hodinu praží do východní stěny našeho stanu, jsme však ve svém spánku vytrvalí.
V osm hodin, na minutu přesně, se z amplionů v dětském táboře, který je od stanu nadohled, ozve první píseň. Podíváme se s Hankou na sebe, říkám: "Budíček." Druhá píseň - jakési svižnější disco, o dost hlasitěji, říkám: "Rozcvička." Třetí píseň - "Františkovy lázně", tuším, že to jsou ti pseudo-rockeři Mandražé. Recese? Budiž.
Rozepínám vlez do stanu, který jsem v noci schválně umístil směrem k táboru. Skrz něj, ještě vleže, sledujeme děti, které se plouží do umývárek, na wecka a zpět, a pro které jsme tak trochu atrakcí, rozptýlením, až pozdvižením. Větší zájem ovšem vzbuzujeme u dvou starších výrostků, patrně vedoucích, kteří náš stan pozorují. Po chvilce nám mizí z pohledu, aby se nám za stanem ozvaly jejich kroky. Ti dva si nás obešli a stojí přímo za stanem. Oba pozdraví:
- "Dobrý den."
- "Dobrý den." Odpovíme naráz já i Hanka skrz celtu.
- "To že jste na soukromém pozemku, to vám asi nevadí ..."
- 'Dokud jsem to nevěděl, tak mi to bylo opravdu vcelku jedno.' Odpovídám si vduchu. Chlapec pokračuje:
- "... ale bylo by dobré, kdyby jste tu za hodinu už nebyli. Ten stan jste si totiž postavili kousek od třetí mety, a až ty děcka začnou hrát, tak vám ten příbytek převálcujou."
- 'Jaká meta? Jak převálcujou? O co tu jde?' Říkám si opět v duchu a odpovídám nahlas: "Myslím, že do hodiny to půjde."
- "Tak dík." A vedoucí odcházejí.
Obleču se, vylezu ze stanu, abych se podíval, o čem ti dva mluvili. Koukám kolem sebe a vidím, že jsme si náš stan rozbili šikovně uprostřed provizorně vysekaného baseballového hřiště, skutečně nedaleko třetí mety - tu můžete konečně vidět na fotografii: Po pravé straně bílý bod (třetí meta), od ní nahoru a doprava vedoucí vysekaná dráha pro běh od mety k metě, a zválený čtverec trávy tam, kde stál náš stan. Otočím se k táboru a sám před sebou svou mýlku obhajuji: 'Ale já to stavěl o půlnoci!'

Na Foglarovu Sluneční zátoku jsme dorazili pěšky, v noci, za svitu světlušek, přespali jsme tam, uprostřed baseballového hřiště, a vzbudily nás Františkovy Lázně. A to je konec tak trochu jiné Kroniky hocha a dívky od Bobří řeky.

Autor: Richard Horák | sobota 1.8.2015 20:26 | karma článku: 17,55 | přečteno: 859x
  • Další články autora

Richard Horák

Do boje proti dezinformacím se zbraní - kalkulačkou!

Na jisté sociální síti se před můj zrak dostala dezinformace ohledně elektronických plateb kartou. Tato lež mě tak pobavila, že jsem vytáhl kalkulačku a začal počítat. Pojďte počítat se mnou - do hospody!

25.11.2023 v 20:22 | Karma: 21,85 | Přečteno: 1234x | Diskuse | Ekonomika

Richard Horák

Na český Grand Canyon kolem celé republiky (fotoblog)

Jako každý rok, i vloni jsem si koupil sedmidenní letní jízdenku na železnici a vyrazil na cesty bez cíle, kam dojedu, tam dojedu. Nehlídám dny, nehlídám čas, žádné plány, žádné kufry, jen co mám u sebe...

12.2.2022 v 11:58 | Karma: 29,52 | Přečteno: 808x | Diskuse | Fotoblogy

Richard Horák

Hřbitov starých vlaků (fotoblog)

aneb Když jdou vlaky spát - navždy. Téměř 30 fotografií z místa, kde vlaky čekají na své sešrotování. Tak trochu nostalgie, urbex, opuštěná místa, ale i zakázané ovoce...

8.1.2022 v 20:21 | Karma: 29,45 | Přečteno: 1004x | Diskuse | Fotoblogy

Richard Horák

Můj nový kurz chlastání (lekce 1)

Úvodem se chci omluvit a hlavně čtenáře upozornit na to, že článek popisující skutečnou událost obsahuje nemálo vulgárních výrazů. Vzhledem k vážnosti situace je nechci zaměňovat lehčími synonymy.

4.12.2021 v 20:22 | Karma: 23,96 | Přečteno: 967x | Diskuse | Věda

Richard Horák

"Já nemám rád knihy." Tak jo...

"Tak zbytečnou věc, jako jsou knihy, nemám rád." Povídal jeden mladík slečně, když šli ze školy kolem mého antikvariátu. A já pro něj mám vzkaz:

18.9.2021 v 20:21 | Karma: 24,64 | Přečteno: 695x | Diskuse | Ostatní
  • Nejčtenější

Novinky na iDNES Premium: Rozdáváme kola za milion korun

15. července 2024

Členství v iDNES Premium má velkou spoustu výhod. Čtenáři se dostanou ke všem prémiovým článkům na...

Trumpa při pokusu o atentát trefili do ucha. Střílel mladý republikán, nepřežil

14. července 2024  1:01,  aktualizováno  14:56

Republikánský kandidát na amerického prezidenta Donald Trump přežil pokus o atentát. Na...

„Nakonec na mě plivnul.“ Nizozemec loví Češky a prodává je na gangbang

18. července 2024

Premium Stovky českých žen k natáčení tvrdého porna v Nizozemsku naverboval v uplynulých letech Daniël van...

IT problémy způsobily kolaps bank i letišť. V Evropě i jinde ve světě

19. července 2024  9:25,  aktualizováno  22:33

Řadu zemí v pátek zasáhly problémy s počítačovými systémy. Letiště kvůli výpadku čelila potížím s...

Zemřela Shannen Doherty. Hvězda Beverly Hills 90210 podlehla rakovině

14. července 2024  15:17,  aktualizováno  17:04

Po téměř deseti letech boje s rakovinou zemřela americká herečka Shannen Doherty, informují média....

Pražské letiště po výpadku systémů funguje naplno, vůbec neodletělo 25 letadel

20. července 2024  8:22,  aktualizováno  8:24

Na Letišti Praha už všichni letečtí dopravci, kterých se dotkl páteční celosvětový výpadek...

Významné vojenské objekty chce stát vlastnit. Majitelům hrozí i vyvlastnění

20. července 2024  7:25

Nejvýznamnější vojenské objekty by měly být v budoucnu pouze ve vlastnictví státu. Počítá s tím...

I malé zlevnění hypoték nastartovalo hon na byty. Jak to vystřelí ceny

20. července 2024

Premium Návrat zájemců o bydlení na trh s nemovitostmi při současném útlumu nové výstavby způsobil po...

Detektiva viní z vynášení informací pražským politikům. Zradil ho telefon

20. července 2024

Premium Případ, ve kterém inspekce minulý týden obvinila detektiva Národní centrály proti organizovanému...

Rozdáváme Bi-Oil ZDARMA
Rozdáváme Bi-Oil ZDARMA

Maminky, pojďme si po sérii dětského testování dopřát také něco pro sebe. Ať už vás trápí strie, jizvy, dehydrovaná pokožka, pigmentové skvrny nebo...

  • Počet článků 347
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 1600x
Byl: mladý, voják, hospodský, vnuk, koordinátor, Hamburčan, kuchař, číšník, záškolák, trhač švestek, maturant, vyskladňovač brojlerů, prodavač, ...

Je: na okraji, melancholik, fotograf, hároš, kmotr, řidič, bloger, folkař, hlídač pian, alkoholik (přechodně), syn, Pardubák, čtivec, psavec, ein Kerl, strýc, pravdoláskař, knihkupec, antikvář, rocker, utopista, darmošlap, přítel, ješitný, dlužník, bratr, ...

Chce být: rytíř, ...

 

Až Blanický tábor,
uspořádá nábor,
já přihlásím se v meč,
jako první uchazeč.