Maminka odjela s mladším bráškou na dovolenou. Najednou jsme ve velkém prázdném a tichém domě zůstali jen sami dva - já a táta. Jdeme na to!
Řízek
Tatínek čerstvě po padesátce, já mládenec v kristových letech, oba trochu rozmazleni maminčinou bezvadnou péčí. Když odjížděla, říkala: "Máte plný mrazák masa, tak si vždy jeden balíček ráno vyndejte a z toho si něco uvařte." "Neboj se nic matko, my se o sebe přece umíme postarat, hlavně ať tě s těmi přeplněnými kufry pustí do letadla", odvětil jsem, aby si maminka nedělala před cestou starosti.
Uplynul týden. Naše dlouhé, hluboké a hlavně marné přemýšlení, jak se zapíná myčka, líčít nebudu - stojím u dřezu a myji haldu nádobí, kterou jsme zašpinili během pojídání hotových pokrmů, navařených maminkou těsně před cestou, do ledničky. Tato zásoba byla však nenávratně vyčerpána a my museli chtě nechtě přistoupit k mrazáku. Tatínek vyndal dva balíčky a s otazníkem v očích mi je (jako odborníkovi) předal. Na oko znalecky jsem přisoudil jednomu balíčku přívlastek hovězí přední a obsah vložil k vaření do velkého hrnce s vodou na hovězí vývar (maso pro Edu - pes). Druhý balíček jsem pro změnu nechal v prázdném dřezu, aby maso rozmrzlo, s plánem uvařit na večeři masovou směs typu Kung-Pao. Nastal večer. Domácí idylka - Eda požírá z misky pod stolem granule smíchané s do měkka uvařenou svíčkovou a my s tatínkem mlaskáme nad čínskou směsí z tuhé hovězí kližky. Hlad je dobrý kuchař!
Uplynul druhý týden. Mrazák je prázdný. Eda má o tři kila víc, mně a tatínkovi hlásí váha celkový úbytek osm kilo. Mami kde jsi?!
"Neztrácejme hlavu", hlásí při optimistickém začátku nového týdne tatínek. "Jdu koupit maso, uděláme si řízek!" "Kup krkovičku, ta je nejlepší", křičím tatínkovi při odchodu do zad a než se vrátil, našel jsem v kuchyňských regálech vše potřebné - mouku, vejce, strouhanku a olej. Táta koupil tři kila krkovice! Do pozdních nočních hodin jsem smažil dvacet řízků po stopadesáti gramech. Tatínek zatím obvolával příbuzné, zda nechtějí přijít na večeři, ale všichni už byli po. Zasedli jsme ke stolu - otec snědl jeden řízek, já taktéž pouze jeden. Eda byl naštěstí pořádně hladový a spořádal řízky dva.
V noci na čtvrtek se mi zdálo o obrovském mega-řízku, naštěstí mě z této noční můry vysvobodil budík. V ten den jsme řízky zaplaťpánbůh dojedli. Největší zásluhu na zdolání tohoto mastného kopce má samozřejmě Eda - jeho kulatější obrys je nyní znát již pouhým okem. Táta si koupil šle a já jsem si musel udělat novou dirku do opasku. Již se nevážíme. Oba ztrácíme nervy a otec se mě začíná vyčítavě vyptávat, proč jsem se ještě neoženil.
Dnes je to přesně tři týdny co maminka odjela. Eda je spokojený. Tatínek se začal stravovat v Plzeňce a já odškrtávám v kalendáři zbylé dny do maminčina příjezdu. Nechce se mi utrácet peníze po hospodách a tak se nadále stravuji zbylými potravinami doma. Můj dnešní jídelníček byl asi následovný:
Snídaně: Chleba s máslem a s paštikou.
Oběd: Chleba s máslem. (paštika došla)
Večeře: Chleba. (máslo došlo)
Maminko, je nejvyšší čas.
