Moje přítelkyně mi občas říká miláčku, ale taky bručoune, lenochu, v případě, že mě chce opravdu hodně vytočit - Ňuňíne. V jistých situacích mi ovšem říká "konzervo". Proč?
Na úvod musím zmínit, že nepatřím k těm, kteří kráčí mimo většinu jen proto, že z principu nechtějí a s ohromnou láskou kdykoliv, čemukoliv a komukoliv vzdorují. Princip je na nic. Já dokážu souhlasit.
Začal bych naprosto obyčejnou věcí - čtu. Ano, patřím k té menšině, která si ráda otevře knihu a čte. I v této minoritě patřím k té menšině, která nečte detektivky, Heryho Potra, nebo Stmívání, ale drží se prověřené klasiky. Čtu to, co nabízejí školní čítanky. A hlavně - nečtu BLESK.
Píši. A i zde na blogu iDnes patřím k té malé skupince lidí, která nepíše o politice. Nepoužívám v nadpisech komerční slova (Paroubek, modrobýčci, atd.) pro nalákání čtenářů.
Jsem vášnivým divákem klubových snímků, miluji hluboké filmy, příběhy s atmosférou a Avatar mě nedojímá. Když doma zmáčknu na televizním dálkovém ovladači jedničku, není tam Nova.
Poslouchám tu hudbu, kterou nemůžete slyšet v žádném celoplošném rádiu, ani v žádné televizní stanici (kromě nočního vysílání ČT2). Tím ale netvrdím, že se mi žádná písnička od Karla Gotta nelíbí.
Miluji pivo z malých českých pivovarů a nesnáším v něm bublinky. Rád ho piji v začouzených putikách čtvrté cenové s rozvrzanými stoly a líným číšníkem.
V mém šatníku nejsou věci s fajfkou, ani "čím víc pruhů, tím víc adidas". Tuhle mi má přítelkyně koupila kraťasy, bílé, s kostičkama a hromadou knoflíků. Když je vytáhla z igelitky a viděla můj "nadšený" obličej, řekla:
"Neříkej, že se ti nelíbí."
"Ale jo, líbí, jsou hezký ... ale ... víš ... jsou málo underground."
"Ándrgraund? ... Ty jsi jen obyčejná konzerva!"
