"Ještě jedno kafe bych si dal ..."

Slovem: Reportážní článek z koncertu ROBERTA KŘESŤANA A DRUHÉ TRÁVY z 59. Loutkářské Chrudimi.

Obrazovou reportáž tohoto koncertu můžete shlédnout ZDE.

Překvapivě dlouho mému bližšímu zájmu Robert Křesťan s Druhou trávou unikal. Zřejmě proto, protože jsem se v mládí původně zařadil mezi vyznavače umění PUNK, a teprve s přibývajícím věkem jsem od tohoto stylu zabloudil do dalších oblastí, tedy i ke country a folku. Nejprve to byl Nohavica, Dobeš, Redl, kdo mi doma bez ustání vyhrával z reprobeden. Teprve v roce 2007 se v mé sbírce hudebních nosičů objevilo CD R.Křesťana - DYLANOVKY a já se o tuto kapelu, o tohoto písničkáře začal zajímat hlouběji. Jaké bylo mé překvapení, když jsem tenkrát zjistil kdo je autorem mnou tak často slýchané a občas i zpívané písně:

"Už si oblékni šaty 
a řetízek zlatý
a umyj se půjdeme na karneval. 
A na bílou kůži
ti napíšu tuší
že dámou jsi byla a zůstáváš dál."

Panenka. Píseň, která na koncertu Roberta Křesťana a Druhé trávy při 59. Loutkářské Chrudimi zazněla až jako přídavek, jako píseň poslední, ačkoliv byla během koncertu z řad obecenstva několikrát hlasitě žádána.

Chrudimský koncert Druhé trávy za divadlem Karla Pippicha, v krásném prostředí Parku republiky vedle řeky Chrudimky, byl můj třetí - poprvé jsem si poslech nejen své oblíbené Dylanovky v živém podání na největším čtvercovém náměstí v republice, tedy ve Vysokém Mýtě, podruhé na festivalu Trutnov open air v roce 2009. Chrudimský koncert byl oproti dvěma předchozím jiný v tom, že pro mě byl v tento den jediný a já jsem ho proto vnímal daleko intenzivněji.

Z již několikrát zmíněných Dylanovek zazněly čtyři písně - Ještě není tma, Jak mlýn se točí svět, instrumentální Nashville Skyline Rag a moje nejoblíbenější Seňore. Perfektně a profesionálně zahrané písně byly zaplněným Parkem republiky v Chrudimi hlasitě oceněny silným potleskem. Slunce které svítilo zpoza pódia sice zanechalo stopy na obličejích diváků, ale na druhou stranu vyčarovalo na zadní plachtě jeviště zajímavou kulisu (na obrázku) a dodalo koncertu zvláštní atmosféru.

"Seňor, Seňor 
nevíte prosím kde se skrývá? 
Kolik hodin, kolik dní nám ještě zbývá?
Kdy z nás vůbec stáhnou tenhle flór?
A bude nám tu líp než tam seňor?"

Pozornosti publika nemohl ujít fakt - jakými profesionály ve svém oboru je kapela Druhá tráva naplněna. Kytaru a dobro střídal Luboš Novotný (na obrázku), který je řazen mezi světovou elitu ve hře na tento nástroj. Luboši Malinovi prošlo během koncertu rukama neuvěřitelné množství nástrojů: akustické banjo, irské píšťaly, saxofon, mandolína a kytara - doufám, že jsem na nic nezapomněl. Na kontrabas se vyřádil Tomáš Liška, kterému byl několikrát během koncertu věnován prostor k ukázce jeho umění, stejně tak Emilu Formánkovi a jeho kytaře. Nelze opomenout mladého muže za bicí sestavou - David Landštof, který své místo při jedné z písní opustil, aby zahrál na speciální bicí nástroj, jehož název mi bohužel není znám.

Roberta Křesťana se svou mandolínou a imaginární kytarou netřeba představovat. Jeho skladby a texty patří ke kultovním záležitostem, které každý "folkař" zná, nebo by znát měl. Věřím, že se jeho písně objevují v učebnicích Hudební výchovy na Základních školách - nebo ještě ne? Další z jeho činností, o které se "ne až zas tolik" ví, je překlad - slibuji že Dylanovky zmiňuji naposled, ale tam přeložil a dotextoval, podle mého, nepřeložitelné.

Na nedělním dvouhodinovém Chrudimském koncertě zazněly vedle méně známých písní i ty písně, o kterých píši jako o kultovních - namátkou jmenuji: Prostři mi plátnem, Telegrafní cesta, Greensleaves, Infiela, Než zazvoní hrana, samozřejmě Panenka, nebo Ještě jedno kafe ...

Ještě jedno kafe bych si dal,
ještě jedno kafe, krucinál, 
než pojedu dál.