Jaký strom by ze mě vyrostl

Dnes ráno jsem se, po krátké písemné komunikaci s jednou mou kamarádkou, zamyslel nad tím, jaký bych byl strom, kdybych byl strom ...

Soňa napsala: "Sháním plazivé rostlinky na stavbu... děkuji."

Já napsal: "Soňo, tudle jsem se ti ze Sklípku tak nádherně plazil domů ..."

Zase já: "Jo rostlinky! ... Pardon..."

Soňa: "Tak Richarde, okamžitě ke mně, já si tě zasadím, uvidíme co z tebe všechno vyleze..."

Já: "Tak krásný strom by chodili obdivovat všichni lidi z okolí ... o tom nepochybuj!"

Krátce po zasazení bych se nijak závratně do výšky nehnal, rostl bych si pěkně pomalounku, polehounku. Byl bych nejprve nenápadným proutkem, který by po nějakém čase začal velmi nesměle vystrkovat větývky do všech možných stran. V tomto období bych byl spíše samotářem, který by se s větrem pouze velmi nesměle přibližoval k dalším stromům a rostlinám. Sílil bych v kmenu a tím bych se chystal na období puberty.

V tomto "týnejdžerském" věku bych se vyšvihl do výšky. Kmen by zeštíhlel, ale sílu by neztratil, naopak. Nastal by čas vzdoru! Pokoušel bych růst jinak než všichni ostatní. Své listy bych se pokoušel vytvarovat do neobvyklých forem, větve by mi nerostly pouze do vrchu a do stran, ale i dolů a vzájemně by se prorůstaly. Zahradníci by mě ovšem nemilosrdně upravovali tak, abych byl strom, jak se podle nich sluší a patří. "Nechceme tu žádné změny, budeš růst tak, jak máš!" Bránil bych se, ale marně, nakonec by stejně zvítězili...

Následných deset let po pubertě bych byl už obezřetnější a ve vzdoru bych pokračoval promyšlenějšími a rafinovanějšími triky. Svá semínka bych nechal odvát větrem na mnou určená místa, tedy na dálnice, obludné stavby, parkoviště mega-super-hyper-marketů a tam by vyrostli moji silní potomci! Dálnice a parkoviště by popraskaly a vynořily by se z nich neporazitelné stromy. Svými listy bych zasypával fabriky vyrábějící ve dne v noci všemožnou technologickou vymoženost. Toť můj protest.

Čněl bych do výšky, abych měl pořádný rozhled. Má koruna by byla hustá a na zem by vrhala velký stín, ve kterém by se schovávali milenci při svých radovánkách. Chtěl bych být dominantou, kterou by si všiml každý kolemjdoucí. Chtěl bych mít silné větve, na kterých by se schovávaly děti při svých hrách. Pod sebou malou lavičku, kde by prožívali lidé svůj podzim života.

A co bych chtěl ještě?

Chtěl bych, aby mé jarní lísty měly tvar srdce.