Jak zachránit svět nicneděláním

Před nedávnem se ve mně probudil pocit dobročinnosti. Dlouho jsem přemýšlel jak, kde a čím přispět na dobrou věc. K mému rozhodnutí mi pomohla kniha fejetonů a pořad České televize s názvem Toulavá kamera.

Jednalo se o knihu Petra Koudelky PROČ JE TO HORŠÍ, KDYŽ JE TO LEPŠÍ se 66-ti katastrofickými humornými fejetony. Jeden z nich má titulek TO NEJLEPŠÍ JE NEDĚLAT NIC. Tento fejeton pojednává o tom, jak si autor koupil kdesi v jižní americe část pralesa, aby ho zachránil tím, že v něm nikdo nebude nic dělat. Tento fejeton mě nejenom rozesmál, ale zároveň mě inspiroval k dobročinnému kroku stejného druhu. Nějakou dobu jsem pátral po podobné akci u nás v Čechách, ale marně. Pomalu a jistě se mi nápad činit dobro rozpustil ...

Několik měsíců poté jsem se při nedělním dopoledni díval na televizi a v již zmíněném pořadu Toulavá kamera se objevila reportáž ze Slovenska. Pojednávala o skupině lidí, která se semkla za účelem skupovat lesy a tvořit z nich soukromé přírodní rezervace. Hlavní ideou bylo a stále je, pohybovat se v těchto rezervacích pouze po vyznačených stezkách a celý les nechat tak, jak je. Nedělat v něm nic.

Skupina se nazývá VLK, a požádala širokou veřejnost o zvláštní druh podpory. Každý z nás se může stát buďto podporujícím členem sdružení, nebo členem řádným. Dále je zde možnost přispívat libovolným příspěvkem měsíčne a to tím, že si vyžádáme nádherně malovanou tzv. 77-korunáčku s číslem, které použijeme v trvalém příkaze jako variabilní symbol. Avšak nejlepší a pro mě nejzajímavější forma podpory tohoto sdružení, je možnost koupi stromu! Ano, vy si můžete koupit svůj strom! Byl, a stále jsem, nadšen! Kdo z nás může říct: Já mám tam a tam svůj strom! A na ten strom mi nikdo nemůže sáhnout! Už nikdy!

Chtěl jsem tedy koupit strom. Neváhal jsem, zaplatil jsem symbolický příspěvek podporujícího člena, vyžádal jsem si 77-korunáčku a již rok přispívám jistou částkou na chod tohoto sdružení. Velmi ochotně se mnou komunikovala a dále komunikuje paní, která má tyto věci na starosti. Několikrát mi nabídla, abych přijel, seznámil se blíže s činností celé organizace a strom si vybral. Strom jsem ale koupil na dálku, jelikož jsem se ještě nedostal k tomu, na Slovensko vyrazit osobně, ale myslím, že na tom nezáleží. Ten pocit, že tam někde stojí, nebo možná leží, můj strom, je tu!

Teď, když občas bývám u nás v hospůdce, kouřím, popíjím pivo a poslouchám všemožné problémy svých spolusedících, vždy jen mávnu rukou a řeknu: "Co vy máte za malicherné problémy? To já, já mám na Slovensku strom a musím se každý den strachovat, jestli mi tam nějaký vandal neškodí, jestli nějaká škodná můj strom neničí! Víte vy vůbec co je to za dřinu?" Potom na mě všichni civí s otevřenými ústy, protože ani neví o čem mluvím, oni žádný strom nemají.

Mám v plánu koupit stromy další. A to nejen pro sebe, nýbrž pro své příbuzné k narozeninám, pro své známé jako svatební dar, pro své kamarády k narození dítěte a k mnoha dalším jiným příležitostem.

Ptáte se proč? Protože já chci zachránit svět!