"Horáku, mávej tím mávátkem!"

Krátké vyprávění z doby, kdy jsem ještě netušil, že Vladimír Iljič s Mikem Jaggerem nemůžou být přátelé. A taky mi to bylo jedno.

Začalo to jiskerským slibem, tuším v kině Svět pod hotelem Grand. V oněch prostorách je nyní supermarket Billa - jak nedůstojné k mému slibu! Následovalo přísahání pionýrské u pomníku zastřelených odbojářů z operace Silver A. O tom se ale tenkrát nemluvilo. Tedy myslím. Na světlemodrou košili jsem si rudý šátek uvazoval k různým příležitostem. Jednou z nich byl průvod na 1.máje.

Ráno jsem si oblékl sváteční gatě, do nich zastrčil košilku a před zrcátkem srovnal cípy do předepsané jedničky. Přitom jsem dohlížel na svého mladšího bratra, byl teprve jiskřička. Nad kapsu na levém ňadru jsem si připíchl nejprve odznáček pionýrský, poté soudruha Lenina. Byl jsem jediný z naší party, kdo něco takového vlastnil! A byl jsem na to taky patřičně hrdý - díky tati. Dokonce i u Judita Kalinová, nejhezčí holka ze třídy, projevila k mému Leninovi obdiv.

Cestou do Smilovky, kde průvod začínal, jsme s bráchou sbírali kamínky. Těmi jsme potom s klukama ze třídy zrušili všechny balónky visící na lampách podél ulice. Asi z nudy. Já jsem si vzal na mušku zejména ty, pod kterými stála úča Boženová (asi z pomsty), v druhé třídě mi totiž dala poznámku: "Na nástěnce přejmenoval fixem Auroru na Bounty." Tenkrát jsem to doma pěkně schytal a to se nezapomíná!

Pak nám rozdali mávátka a průvod se dal do chodu. Bylo to fajn, prostě svátek, žádná škola. Jen ta Boženová mi nedala pokoj, volala: "Horáku, mávej tím mávátkem!" A tak jsem šel a mával. Pak ještě: "Usmívejte se!" A tak jsem šel, mával a usmíval se. Gottwaldovkou a přes celou Třídu Míru. Vedle Zelené brány jsme zamávali těm důležitým soudruhům na tribuně (usmáli se na ně) a u sochy rudoarmějců průvod končil. Tam jsme mávátka zase odevzdali a šli si po svých.

Doma jsem uložil odznáček s Leninem do sejfu, košili vyměnil za tričko s Rolling Stones od strýčka ze Zápaního Německa a šel na dvůr. Tam na mě pod rozkvetlým stromem čekala Judita. V průvodu mi totiž šeptem, aby to nikdo neslyšel, slíbila (díky Lenine), že se budem líbat.

Zkrátka 1.máj, svátek práce a taky lásky čas ...