Fotoblog plný nepovedených fotografií

Skuteční fotografové to mají pravděpodobně jinak - co fotka, to špička. Ale já, amatér a věčný začátečník, fotografický břídil, pro kterého je fotoaparát pouze hračkou a rozptýlením, nadělám obyčejně stovky špatných fotografií a tiše doufám, že se mezi nimi objeví jedna, při troše štěstí dvě, použitelné.

Ve fotografickém kurzu, který jsem opakoval (a stále opakuji) již nespočetněkrát, jsem se pokaždé zasekl u čtvrté lekce. Nikdy jsem ji nedokázal úspěšně zakončit. Čtyřka je zkrátka prokletá. Když jsem začal hledat, kde je zakopaný pes, jak celý kurz dokončit, poradil mi můj kamarád psycholog: "Vynech čtvrtou lekci!"

Na těch nepovedených fotografiích se objevuje spousta chyb. Někdy je to ostrost, jindy špatné světlo, šum, kompozice, obyčejnost. Občas všechno dohromady. A však by některá z nich mohla svým obsahem někoho pobavit, pohladit, vykouzlit úsměv na tváři. Proto jsem vytvořil tento malý nepovedený výběr ...

A taky proto, abych vás obeznámil s tím, že chválu pod svými fotoblogy vnímám s rezervou. Mám totiž schopnost, podívat se sám na sebe reálně. Ne, že bych se považoval za schopného sebekritiky, spíše jsem naopak ješitný, občas až nafoukaný, ale přesto vím nejlépe, zda mi fotografování jde, zda jsem dobrý fotograf, zda si vaše slova uznání zasloužím. Není tomu tak ... (ale pokračujte)

Fotografie, které budou následovat, jsem za trest ořezal do nestandartního formátu. Nezaslouží si ho ...

Kontrast - jeden letí jako blázen, druhý se nechá unášet proudem ... mezi těmi (po technické stránce fotografie) rušivými artefakty na obloze ... můžu se vymluvit, že je to špatnou kompresí programu ...

Kapela Dva. Poznáváte saxofon? Málo světla, dlouhá doba, žádná ostrost, což jsem se snažil skrýt hrou s objektivem. Marně ...

Hlína. Místo klidu. Oáza dávných časů. Až se to před očima mlží ...

Na jaře přilétala pravidelně konzumovat travní semínka z našeho trávníku s holými místy. Jsou tam pořád. Fotografie pořízena z pootevřeného okna mého pokoje.

Kousek pod Ohebem. Málo světla, dlouhý čas, třesoucí se ruka fotografa líného sundat ze zad stativ. A nebo jsem ho s sebou vůbec neměl?

Takhle žebrá, když už všechno sežrala a já nic víc nemám. Minulý týden ji napadlo okusit objektiv. Celý mi ho oslinatala.

Pardubické letiště těsně po západu. Ten pilot byl nějakej kamikaze, tak rychlé přistání jsem nečekal. Spoušť jsem zmáčkl na poslední chvíli, bez řádného nastavení. Je to vidět ...

Moje nejoblíbenější nepovedená fotografie. Z koncertu sborového zpěvu v Praze. Málo světla. Stativ doma. A však by možná ani ten nepomohl ...

Toto je přesně ten příklad mého hraní. Nudím se, utrhnu kus rostliny, položím ho na sluncem prosvícený slunečník ... a střílím ... hraji si ...

Jak ztratit hlavu s úsměvem. Pamatujete si na můj článek o bojleru plném zvuků a bezhlavém trpaslíkovi?

Tváří v tvář. Ve střehu. Kolty proklatě nízko ...

... třeba mi ta poslední přírodní skládačka spraví reputaci. Mějte hezký týden ...

klikněte na tuto fotografii pro zobrazení ve větším rozlišení