Krátké prohlášení knihkupce, antikváře, především k férovým protivirovým opatřením, které v neděli vstoupily v platnost.
Tento článek nevyjadřuje můj všeobecný názor na opatření, kterými vedeme boj s Covidem. Chtěl bych pouze vyjádřit své přesvědčení nad tím, že v této válce nemůžeme být spravedlivější, než sama spravedlnost. Minimálně ta ekonomická by teď měla jít stranou, pro lidi...
KNIHY - Opět jsem musel zavřít. V mém kamenném krámku si nyní knížku nikdo nekoupí. Dobře. Samozřejmě se mi to nelíbí, patrně to musí být. Mou nelibost ale vůbec nevyřeší fakt, že v Albertu, v Tescu, či v Globusu, si tu knihu též nikdo nekoupí. Byl jsem se tam podívat, mezi těmi regály můžu projít, na knihy se mohu podívat, avšak si žádnou nemohu koupit. Proč? Aby to vůči mě bylo fér.
PROHLÁŠENÍ - Jako knihkupci a antikváři, který musel svůj malý krámek na periferii krajského města uzavřít, mi nevadí, když zůstanou knižní oddělení velkých řetězců otevřené. Naopak, já si to přeji, já to uvítám, i když to "není fér".
BOTY - Vedle knižního nadšence jsem i nadšený tulák, avšak jsem po pilném předvánočním prodeji zjistil, že mám v zimních pohorkách několik děr. Nepřeji si teď nic víc, než vyrazit promrznout na hřebeny našich kopců. Boty si ale koupit nesmím. Obuvnictví jsou zavřena a stejně jako na knihy, i na boty se mohu v otevřených řetězcích pouze podívat, koupit si je nikoliv. Proč? Aby to bylo fér. Ano, existuje internet, ale nikdy jsem nevyrazil na několika kilometrovou tůru v botách, které jsem si nevyzkoušel. Budu to ale muset risknout...
IZOLEPA - Vedle zavřeného krámku naštěstí pokračuje můj internetový prodej. Jednou z nezbytných pomůcek při balení knih je izolepa. Ano, mám zásobu, ale ze zvědavosti jsem se dnes v hypermarketu podíval, zda si vůbec budu moct koupit další, až mi moje železná zásoba dojde. A co obálky, bublinkové fólie, krabičky? Nikoliv. Papírnictví jsou zavřené a v řetězcích je papírenské zboží prodávat zakázáno. Proč? Aby to bylo fér.
Popsal jsem pouze své tři potřeby, mohl bych samozřejmě pokračovat dál, mohl bych zabrousit i k ostatním - děti potřebují pomůcky k učení, maminky základní kuchyňské náčiní, tatínkové nezbytné nářadí, holky nějakou parádu na sebe, a tak dále. Ale to by čtenář ztratil zájem, protože to vše ví sám.
Uvítal bych, kdybychom se v této těžké době, v rámci těch málo možností, které máme, snažili ponechat co nejvíce věcí "normálních". To podle mého teď všichni potřebujeme daleko víc, než je nějaká ekonomická spravedlnost, než aby bylo všechno strašně a úplně fér. To "fér" nám je v tuto chvíli totiž naprosto k ničemu.
