POLITICKÝ NUCENÝ ÚSEK - Krátká reakce na schválenou zdravotní reformu. Čistě praktické zamyšlení.
Ve vlaku mám rád pohodlí, proto při svém cestování, když mi to finanční situace dovolí, volím kupé ve vagónu první třídy. Naopak v ubytovacím zařízení mi k přespání stačí základní vybavení, proto se většinou spokojím s hotelem o dvou, maximálně třech hvězdičkách. Úplně jiná situace nastává, když chci navštívit restaurační zařízení. Pro případ klidné večeře vyhledám restauračku první cenové skupiny. V případě, kdy chci s přáteli jen popít, volím raději lidové hospůdky třetí nebo čtvrté cenovky. V bytě ve kterém žiji, tedy v místě, které pro mě znamená domov, mám rád komfort, řekl bych až nadkomfort, proto jsem při koupi volil, samozřejmě v rámci svých možností, nejvyšší možnou kategorii.
Naše vláda, která na sebe včera, dle mého názoru, vzala roli Nejvyššího, schválila zdravotní reformu, která náš pobyt ve zdravotních střediscích, včetně našeho léčení, rozdělí na standartní a nadstandartní. Samozřejmě musím počítat s tím, že i já budu muset jednou navšítvit některý z těchto ústavů a proto jsem strašně zvědav, jak budou tato zařízení rozdělena - na třídy, kategorie, zda budou rozdělena hvězdičkami, či dokonce cenovými skupinami? Kdo ví ...
Vím, že se my lidé dělíme dle různých kritérií, třeba na bílé - černé - žluté, nebo na štíhlé - plnoštíhlé, hloupé - chytré, bohaté - méně bohaté, veselé - smutné, tmavovlasé - světlevlasé, vysoké - mrňavé, a tak bych mohl pokračovat dál a dál. V těchto kritériích je na tom vždy někdo lépe a někdo hůře.
Myslím si ale, že v jednom jsme si všichni rovni. Pokoušet se rozdělit i toto kritérium, není dobrý tah. Strkáme ruce tam, kde přes ně můžeme dostat.
