Carpe diem (aktualizace výroku)

Malé připomenutí výroku slavného římského filosofa a básníka. Krátké se zamyšlení nad tímto rčením. Nepatrná úprava tohoto citátu pro společnost dnešní doby.

Ne náhodou jsem se chopil aktualizace tohoto rčení já. Ne mnoho mám s římským básníkem jménem Quintus Horatius Flaccus společného, ale něco přece: Už jako mladý pubertální teenager jsem se shlédl ve výborném filmovém snímku s názvem Společnost mrtvých básníků, ve kterém hrálo rčení Carpe diem nemalou roli. V příběhu byl tento výrok původem ke vzdoru proti zbytečným zásadám většinové společnosti a já jsem se s ním už tenkrát začínal ztotožňovat. Při výkonu základní vojenské služby jsem si vysloužil, nezávisle na tomto rčení, ale závisle na svém příjmení, přezdívku Horacius. Toť věc společná s Quintem Horatiem.

Představovat čtenářům blogu iDnes výrok Carpe diem a vysvětlovat jeho význam je možná zbytečné, ale s dovolením se do toho přesto v krátkosti pustím: Přeložit slovní spojení "Carpe diem" se dá hned několika způsoby a já, s pomocí internetových zdrojů, šáhnu po té nejpoužívanější: "Využij dne." Latinské rčení Carpe diem nabádá k maximálnímu využití každého dne, každé aktuální chvíle, každého momentu, protože tento se již nikdy nevrátí. Pro vytvoření vlastního obrazu o tomto citátu, uvádím pod tímto článkem tu část Ódy Carmina, z které výrok pochází - v českém i latinském jazyce.

Jak se k tomuto odkazu dávného mistra (65 př.n.l. - 8 př.n.l.) postavit dnes? Jak maximálně využít každého dne? Jak využít každé chvíle, každého momentu? Dnes dopoledne jsem se od svého psacího stolu rozhlížel po celé kanceláři. Je v ní zhruba 30 pracovníků a já jsem se mezi nimi snažil najít člověka, který zrovna tuto chvilku, tento aktuální moment v práci, maximálně využívá. Člověka, který svůj čas zde využívá dle svého uvážení, dle své vůle, na maximum. Hledal jsem člověka, který zde v práci žije svůj Carpe diem. Hledal jsem důkladně, avšak marně. Každý své chvíle v práci doslova přežívá a při každém pohledu na hodinky svůj drahocenný čas nesmyslně popohání - 'ať už je to za mnou.' Každému jeho Carpe diem začíná až s pípnutím elektronické osobní kartičky u strojku s nápisem ODCHOD. Co by nám na to řekl velký Quintus? Nevěřícně by kroutil hlavou a možná by mohl namítnout něco v tom smyslu, že si máme najít zaměstnání, ve kterém nás to bude bavit, ve kterém najdeme naplnění, ve kterém budeme sami sobě prospěšní, ve kterém budeme žít svůj Carpe diem. Jenže Horatius Flaccus nemá o dnešních mizerných možnostech, v hluboké ekonomické krizi, šajn. Mlčí.

Slíbená aktualizace výroku: Carpe diem, v rámci možností. (promiň Horatie)

Do práce musíme chodit vydělávat peníze, abychom si za ně mohli, ve chvílích volna, pořídit onen Carpe diem, a to je na tom to nejhorší. Tímto článek končím.

Leuconoe, neptej se, je zakázáno vědět jaký konec přichystá bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s Babylonskou věštbou. Lepší je smířit se prostě s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim anebo ti Jupiter daruje tu poslední která teď omývá skály na pobřeží vlnami Tyrhénského moře — buď prozíravý, napij se vína. Omez vlastní přání na krátký čas. Jen co si povídáme, nepřející čas nám utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak nejméně můžeš, v budoucnost.

Tu ne quaesieris, scire nefas, quem mihi, quem tibi finem di dederint, Leuconoe, nec Babylonios temptaris numeros. ut melius, quidquid erit, pati. seu pluris hiemes seu tribuit Iuppiter ultimam, quae nunc oppositis debilitat pumicibus mare Tyrrhenum: sapias, vina liques et spatio brevi spem longam reseces. dum loquimur, fugerit invida aetas: carpe diem quam minimum credula postero.