aneb "Král, domýšlivec, pijan, byznysmen a lampář". Bezmála třicet poloreportážních fotografií z letošní 22. AVIATICKÉ POUTI v Pardubicích ...
Doufám, a pevně věřím v to, že se tu na blogu iDnes objeví ne jeden fotočlánek z této, svým pojetím jedinečné, akce. Na místě je elementů vybízejících k pořízení mnoha fotografií tradičně víc než dost, a proto je zde i já rok co rok prezentuji. Pro letošek jsem si ale usmyslil upustit od klasické reportáže, a zalovit po leteckých fotografiích v poněkud netradičním pojetí. Trochu se posunout ...
... možná blíž,
... možná níž,
... možná výš,
... snad hlouběji?
Mám slabost pro akrobatický tým s názvem FLYING AREO BULLS. Proto je většina fotografií v tomto blogu věnována právě jim. Kousky, které nad mou hlavou prováděli, provádějí a doufám, že ještě mnohokrát provádět budou, jsou jen těžko uvěřitelné. Zda li vůbec.
Nyní dám, i ve slově, za dost aneb-názvu tohoto fotoblogu ...
KRÁLi šlo totiž o to, aby se uznávala jeho autorita. Nestrpěl neposlušnost. Byl to absolutistický mocnář. Ale byl také velký dobrák, a proto dával rozkazy rozumné.
„Kdybych nařídil,“ říkal obvykle, „kdybych nařídil generálovi, aby se proměnil v mořského ptáka, a on neuposlechl, nebyla by to vina generálova, ale moje.“
„Mohu se posadit?“ zeptal se nesměle malý princ.
„Skutečně se mi hodně obdivuješ?“ zeptal se DOMÝŠLIVEC malého prince.
„Co to znamená obdivovat se?“
„Obdivovat se znamená uznat, že jsem člověkem nejkrásnějším, nejlépe oblečeným, nejbohatším a nejinteligentnějším na planetě.“
„Ale vždyť si na planetě sám!“
„Udělej mi tu radost, a přesto se mi obdivuj!“
„Proč piješ?“ zeptal se malý princ.
„Abych zapomněl,“ řekl PIJAN.
„Nač abys zapomněl?“ vyzvídal malý princ a užuž ho začínal litovat.
„Abych zapomněl, že se stydím,“ přiznal se pijan a sklonil hlavu.
„A zač se stydíš?“ vyptával se dále malý princ, protože by mu rád pomohl.
„Stydím se, že piji!“ dodal pijan a nadobro se odmlčel.
„Tři a dvě je pět. Pět a sedm dvanáct. Dvanáct a tři patnáct. Dobrý den. Patnáct a sedm dvacet dva. Dvacet dva a šest dvacet osm. Nemám čas ji znovu zapálit. Dvacet pět a šest třicet jedna. Uf! Dělá to tedy pět set jeden milión šest set dvacet dva tisíce sedm set třicet jedna.“
„Pět set miliónů čeho?“
„Cože? Ty jsi tu ještě? Pět set miliónů... už nevím čeho... mám tolik práce! Já jsem vážný člověk, nebavím se hloupostmi! Dvě a pět je sedm...“
Když přišel na planetu, pozdravil uctivě LAMPÁŘe:
„Dobrý den. Proč jsi právě zhasl svítilnu?“
„To je příkaz,“ odpověděl lampář. „Dobrý den.“
„Co to znamená příkaz?“
„No, to znamená, že musím zhasnout svítilnu. Dobrý večer.“
A zase ji rozsvítil.
„Ale proč jsi ji právě rozžal?“
„To je příkaz,“ odpověděl lampář.
„Nerozumím,“ odvětil malý princ.
„Není čemu rozumět,“ řekl lampář. „Příkaz je příkaz. Dobrý den.“
A zhasl svítilnu.
(Autorem textu psaným kurzívou je Antoine De Saint-Exupéry. Úryvky jsem vybral z knihy s názvem Malý princ. Z kapitol X. Král, XI. Domýšlivec, XII. Pijan, XIII. Byznysmen, XIV. Lampář.)
