Navrhuji všem autorům a autorkám filozofických učebnic o doplnění dalšího významného filozofa! Nové pořadí by vypadalo zhruba takto: PYTHAGORAS, SÓKRATÉS, PLATÓN, ARISTOTELÉS, HORÁK ...
Již v 6.století před naším letopočtem si nejvýznamnější filozofové světa lámali hlavu nad tím, z čeho že vznikla naše země, co je podstatou světa, co je základem všeho, jaká byla ona "pralátka" neboli "ARCHÉ"?
Můj slavný kolega Pythagoras, jak všichni, a po tomto školním víkendu i já, víme, se klonil neustále k číslům: 4 živly = 1+2+3+4 = 10 a tuto desítku považoval za posvátné a dokonalé číslo. Kolega Thalés měl v hlavě jen samou vodu, Anaximenés měl svůj vzduch a Hérakleitos oheň. Démokritos měl své prázdno a atomy, Zénón pro změnu pohyb. To vše ale už neplatí.
Dnes ve 21.století jsem tu já, a já říkám, i když proti své vůli: "Arché 21.století je plast!"
Mohl bych to vzít popořádku a začít hned u našeho narození, protože už tehdy nás všude kolem obklopí samý plast. Já bych ale raději jmenoval jen tři extrémní příklady, protože ty nejlépe ukazují, jak se tento materiál v našem světě již rozrostl a nadále rozrůstá.
Nevím jestli jste na tom byli stejně a jestli jste měli ten samý sen jako já, ale když jsem byl malý, vyhlížel jsem každé ráno z okna popelářské auto, až přifrčí a s ohromným rámusem začnou popeláři vysypávat naše krásné, stříbrné, přeplněné plechové popelnice! Celý rituál, těchto většinou tmavých mužíků, kteří se mohli vozit na zadním stupátku velkého popelářského náklaďáku, jsem sledoval s údivem a s obrovskou touhou se jednou do tohoto procesu zapojit. Dnes, když je splnění mého přání dostupné, jsou všude již jen samé plastové popelnice všech různých barev a ty mě, s prominutím, už vůbec netáhnou. Můj sen se nenávratně rozplynul!
Nedá mi to, abych na tomto místě nezmínil ještě jednu věc, trochu vzdálenější od tématu: Myslím, že jsem ekologicky smýšlející člověk a jako takový bych rád třídil svůj odpad. Nedávno jsem se chtěl poradit s jednou známou jak na to, ona tomu totiž rozumněla - bohužel. Řekla mi: "Musíš mít modrou popelnici na papír, zelenou popelnici na sklo, žlutou popelnici na plast, hnědou popelnici na bioodpad, červenou popelnici na elektroodpad, černou popelnici na domácí odpad a ještě jednu popelnici na tvrdý papír, například od džusů, mléka a tak." Podíval jsem se na dvorek u svého baráku, představil jsem si na něm sedm různobarevných popelnic a ... tady něco nehraje!
Zpět k plastu. Dříve jsme naše pejsky hýčkali po obědě kůstkami, které nám zbyly na talířy. Dnes je ovšem jiná doba, my jsme jiní a naši psíci jsou asi taky jinačí. Dnes máme strach aby opravdová kůstka našemu psíkovi nezaskočila a proto jdeme do našeho oblíbeného superhypermegamarketu a koupíme mu pořádnou kost - ale umělou. Psovi vydrží déle a my máme klid. Proto, když dnes usedám ke stolu, vždy raději vidličkou prozkoumám své kuřecí stehýnko, zda je opravdové, nebo zda již plastové náhražky dorazily na talíř i k nám lidem. Prozatím naštěstí ne, ale kdo ví ...
Tento víkend jsme ve škole se spolužáky a profesorkou ekonomie započali rozhovor o čínských fabrikách, ve kterých z plastových lahví vyrábí plastová vlákna a z toho potom šijí různé soupravy adidas, nike, či puma. Tady mám štěstí v tom, že všechny cedulky na mým oblečení mi maminka pečlivě odstřihuje, jelikož je tam nesnáším (nevíte, kde bych mohl podat návrh, aby byly tyto cedulky zrušeny?) a já díky tomu teď nemohu zkontrolovat, kolik procent plastu můj svetr s jelenem obsahuje. Ovšem zítra v práci budu opět sledovat plastovou láhev od Poděbradky u kolegyně na stole, zda ji třeba, čirou náhodou, někdy v budoucnu nepoznám ve svých ponožkách, tílku, nebo nedej bože trenýrkách.
Pryč s plastem!
Končím.
