Alkohol za řidítkama

Velikonoce, alkohol, bicykl. Aktuální kombinace. Dnes již stíhaná. Jak k tomu ale přijdu já - provozovatel výletního hostince na periferii?

Moje hospůdka se nachází na návsi malé obce, která se již desetiletí brání rozpínání nedalekého města. Držíme si svou samostatnost a možná právě za ní se k nám z onoho města stahují lufťáci, jak mi jim tady říkáme. Za ní a taky za levným poctivým pivem, vynikající zmrzlinou a v neposlední řadě za čerstvým vzduchem, který nám sem vane z nedalekého lesa.

Z okrajové části města je to na kole kousek, pěšky kus. Nedávné zaměření dopravních příslušníků na cyklisty občerstvené alkolickými nápoji mi dělá vrásky na čele. O to víc, když jsem před nedávnem investoval do několikametrového stojanu na jízdní kola. Dnes zeje stojan prázdnotou. Pepa říká: "To už si Ríšo nikdo nelajskne, kór když máme sedm hospod přímo pod panelákem."

Co na tom ale ti policisti mají? Všichni moji "štamgasti na kolech" se mi vždy ve zdraví vrátili. Pravda, že Franta při jízdě domů jednou usnul, probudil ho až živý plot, přes který udělal několik kotoulů, ale jak sám říkal: "Já byl cugrunt, mě se nemohlo nic stát!" A taky že ne, ani škrábanec!

O dva dny později zhaslo Jardovi na zpáteční štrece uprostřed lesa světlo. Zapomněl totiž šlapat, s čímž si dynamo neporadilo a Jarda se ocitl v příkopu vedle cesty. Žádná újma na zdraví se též nekonala, pouze na majetku - při pádu ztratil pumpičku. Několik minut se prý Jarda snažil svému dynamu domlouvat, aby vyrábělo elektriku samo od sebe. Bez úspěchu.

Největší strach jsme měli o Karla, ten byl tenkrát jak zákon káže. Ke kolu se doplazil, vylezl na něj, ale dojel pouze k první dopravní značce (necelý metr), kterou obejmul a pomalu doručkoval na zem. Přijela si pro něj manželka, ale to už jsme byli z bezpěčnostních důvodů zamknuti v hospodě a zpoza okna jsme toho nešťastníka pozorovali. Celý týden se neukázal.

No nic, udělám z toho cukrárnu a začnu prodávat rakvičky s věnečkama. A nebo to zabalim.

Tak pěkné velikonoce.