A takovej to mohl bejt hezkej den ...

Další z mnoha pikantních mini povídek, které lze zažít zpoza, popřípadě před knihkupeckým pultem ... 

Byla tu v knihkupectví nedávno taková mladá krásná slečna, a ta mě pochválila za to, jak správně vracím peníze. Nemyslela tím, že vracím správnou hodnotu peněz, částku za mě totiž vypočítá počítač, kdo by se s tím zdržoval, ale ona mě pochválila za to, jak ty bankovky pokládám před ní na pult, že je pokládám rubem, tedy zadní stranou vzhůru. Zeptala se mě, zda je to náhoda, či zda to tak dělám normálně. Zklamal jsem ji tím, když jsem řekl, že je to náhoda, protože jsem byl zrovna ten den celej takovej obrácenej. Ona mi na to vysvětlila, že když ty peníze pokládám zadní stranou nahoru, znamená to, že tomu, komu je dávám, přeji štěstí, hojnost, dostatek peněz, a tak podobně. Řekla:
- "Podívejte se na tu dvoustovku, jak jste ji přede mne položil, to je jako byste mi podával ruku, jako byste mne za tu ruku vzal ..."

Takže já tu krásnou holku vzal nesměle za její krásnou ruku, ani jsem se o tom málem nedověděl. To je prostě můj úděl. Každopádně mi tou informací rozsvítila jinak úplně obyčejný všední den. Děkuju.

Aby ta story byla celá: Dnes ráno jsem si byl v mlíčáku pro dvě smaženky k snídani. S otráveným pohledem mi je prodávala taková malá kyprá paní prodavačka těsně před důchodem. Když mi vracela na pětikilo, položila obě dvoustovky rubem vzhůru. Chviličku jsem váhal, ale pak jsem začal:
- "Paní, víte o tom, že když ty peníze pokládáte takhle zadní stranou nahoru ..."
- "Mladíku nezavazejte tady, ty lidi za vámi ve frontě by si taky rádi něco koupili!"

A takovej to mohl bejt hezkej den, sakra.