1. září

Prázdniny skončily. Začíná školní rok, ve kterém mě, ačkoliv chlapa v kristových letech, čeká asi největší dosavadní zkouška - maturita!

Ano je to tak, když jsem se měl totiž v pubertě, tedy na střední škole pilně učit, měl jsem jiné priority: Nejprve mi začaly vonět holky, a jak! První francouzský polibek v kočárkárně třípatrové bytovky na Višňovce, krátce na to první dotek mé pravačky s krásným čerstvým ňadrem (přes tričko), si pamatuji, jako by to bylo dnes. Tyto zážitky mi vystačily na jistou dobu, během které jsem si přivoněl k tabáku, pivu a rumu. První pozvracený keřík v Chrudimi na Borzně a po ránu pláč nad první řádnou kocovinou, si pamatuji trochu matněji, není divu. Poté přišly diskotéky. Rytmy taneční hudby mě doprovázely při dalším sbírání zkušeností nejen v oblasti fyzického sbližování s křehkým pohlavím, ale i při požívání ethanolických nápojů. Myslím, že jsem v těchto činnostech sklízel úspěchy, včetně tanečního umění. Tuctucárny jsem zanedlouho vyměnil za Nirvánu a s Kurtem Cobainem na triku jsem rozjímal nad životem tak, jak se sluší a patří na novodobu "máničku". Je celkem logické, že při těchto prioritách, které jsem jednoznačně upřednostňoval, škola vázla. Nakonec jsem se přece jen vyučil (s pomocí odněkud zhůry), a byl jsem odvelen k službě při vojenském útvaru na Čáslavském letišti.

Od návratu z vojny uplynulo zhruba deset let, když mě přestalo bavit huntovat své tělo v pohostinství a já se uchýlil ke kancelářské práci pro holandskou dopravní firmu. Za těchto deset let pokračovalo samozřejmě i mé sbírání zkušeností v intimním životě, o kterém již dále psát nebudu, jelikož by se to hodilo spíše pro server jiného rázu, než je tento. Ani můj alkoholický příděl nezůstal pozadu, ale i tady pomlčím, nerad bych se ve vašich očích odbarvil. Stalo se ovšem, že jsem v sobě během této doby objevil chuť a volné místo na to, se dovzdělat. První pokus zkrachoval, ale ten druhý už jsem nepustil. Celkem úspěšně jsem prošel prvním i druhým ročníkem dálkového nástavbového studia a nyní stojím před ročníkem závěrečným. V určitých předmětech patřím k premiantům naší třídy postarších žáků - matematika mi jde sama od sebe, asi talent od přírody, češtinu zachraňuji svým slohem, který když nemá literární hodnotu, vyrazí učitelce alespoň dech, němčiny se nezúčastňuji a zbytek předmětů šrotím vždy před písemkou ve vlaku cestou do školy.

Bude mi 34 let, když předstoupím před maturitní komisi. Deset minut na potítku nemůžu za žádných okolností nervově zvládnout, a když ano, před komisí ze sebe trémou nevyndám ani slovo. Leda že bych využil svých dlouholetých zkušeností s ženami a okouzlil profesorky svým šarmem a smyslností. Ale co když to bude čistě mužská komise? Pak už mi zbývá jenom ten chlast - buďto na uklidnění, nebo jako úplatek!

Dám vědět, jak to dopadlo ...