V pozdních hodinách jsem došel domu a byl jsem slušně opilý. Natálie usnula v obýváku při sledování televize. Stál jsem ve dveřích a díval se, jak spí. Vzal jsem ji opatrně do náruče a přenesl do ložnice.
Krutá rána opilcova. Natálie se mi smála, konečně to byla zase ona. Výkyvy nálad měla skutečně abnormální a to tak moc, že jsem se poradil se svým kamarádem googlem, zda to nemůže být nějaká duševní porucha. Nikdy to prosím nedělejte pokud se nechcete vyděsit! Dle googlu trpěla moje žena nevyléčitelnými nemocemi mozku, srdce, ledvin, jater...
Večer, když jsem přišel domu, měl jsem pro Natálii dárek. Koupil jsem nám víkendový romantický pobyt v Adršpachu v malém rodinném penzionu. Byla nadšená a těšila se, že si spolu užijeme výletování, Jim, že se prolítá a že ty naše neshody posledních dní hodíme za hlavu. Stála přede mnou v mém tričku, na nohách pletený ponožky od babičky a na hlavě takovou tu palmičku. Po dlouhé době byla bez známek tuny líčidel. Stála přede mnou velmi krásná žena, že jsem si nemohl pomoct a políbil ji. Dokonce cestou do koupelny udělala svůj šílený oslavný taneček.
Náladu mi kazilo jen pomyšlení, že dnes večer se mám setkat s Olívií. Z koupelny bohužel vylezla ta zmalovaná neznámá, co se vzdáleně podobala mé ženě. Začala se pomalu soukat do podivného kusu látky, nikdy jsem nic podobného neviděl. Skákala přitom, funěla a vztekala se. Byl jsem z toho trochu otráven, ale šel jsem ji pomoci se nasoukat do něčeho, co se jmenuje stahovací body. Na mé konstatování, že nic takového nepotřebuje, neodpověděla a stála před zrcadlem s tím nejvíc nespokojeným výrazem, co jsem u ní viděl. „Jsem tlustá. Copak to nevidíš? Samej špek.“ „Tak to asi má drahá nevidíš, co vidím já, jsi přímo nádherná.“ odvětil jsem s úsměvem na tváři. „Budeš mluvit jinak, až uvidíš Olívii. Je dokonalá a vedle ní jsem tlustá tuctovka.“ Usmál jsem se a řekl jsem „To je zcela nemožné.“
Vzal jsem si na sebe tričko a džíny. Natálie málem omdlela a začala mě soukat do věcí, které nosím maximálně na setkání s klientem při prezentaci své práce. Jít v obleku do nějakého baru se mi nechtělo, ale Natálie na tom trvala. Sama na sobě měla flitrované ultra mini šaty, boty na chůdách a celkově působila jako nějaká žena pokleslých mravů. Její vkus se rapidně změnil a rozhodně ne k lepšímu. Víc se mi líbila ta žena, která před hodinou vstupovala do koupelny.
Zjišťoval jsem nejbližší spoj do daného baru, když v tom slyším, jak Natálie objednává taxi. Nechápavě jsem se na ní podíval a ona mi podrážděně oznámila, že nepojede do baru „sockou“. Pokrčil jsem rameny, dobře, tak si jednou vyhodíme pořádně z kopýtka. Upřímně si vlastně neumím představit v jejím modelu jet MHD.
Měl jsem se podívat na to, co je to za bar a vymyslet setkání někde jinde. Předražená snobárna a já se tam zrovna necítil úplně dobře. Co tu sakra dělám? Navíc jsem zjistil, že pivo stojí stovku. Nejsem žádnej multichudák, ale takové zařízení navštěvovat mi připadá jako zbytečný projev marnivosti. Natálie zářila a byla evidentně spokojená. Vždycky tyhle nóbl místa obcházela a ťukala si na čelo při představě, že tam někdo chodí. Navíc vedle v ulici je bar, kam jsme rádi chodili, ale při návrhu, že změníme lokál se pomalu urazila.
Usadili jsme se a čekali na příchod Olívie. Natálie během krátké doby do sebe hodila dvě vodky, kouřila jednu cigaretu za druhou a vyprávěla mi o slečně dokonalé. Já si mezitím snažil vychutnat předražené a špatně natočené pivo, které mi snad nechutnalo kvůli té ceně. Najednou má žena začala zběsile mávat. Otočil jsem se a lekl se. Normálně jsem se vyděsil, blížila se k nám obživlá reklama na hlad. Natálie ji pomalu běžela přivítat, kdy se držely za ručičky a jakoby si líbaly tváře. Pak to přivedla ke stolu a představila nás. Snažil jsem se vzpamatovat z počátečního šoku, ale myslím, že můj výraz šok prozradil. Soustředil jsem se, abych ji při podání ruky tu ruku nezlomil. "Tak tohle má být ta slečná dokonalá? Moje žena zřejmě oslepla. Je naprosto příšerná", pomyslel jsem si a to jsem ani netušil, že je ke všemu ještě protivná.
Usadil jsem se, ale ona stála a dívala se na mě pohrdavě. Připomínala mi moji fyzikářku na zakladní škole, teda ne fyzicky, ale spíš tím, co z ní vyzařovalo. Nechápal jsem, o co ji jde a pak z ní vypadlo - "gentlemani asi vážně vymřeli". Odsunula si židli, posadila se a upřeně mě pozorovala. Omluvil jsem se.Připadal jsem si jako blb, jenže to jsem nevěděl, že je to teprve začátek příšernýho večera....
