Kam se poděla má krásná žena? 12.část. Konec

Seděli jsme tiše a dívali se na fotky z dob, kdy jsem si myslel, že jsme šťastní. Byl jsem bláhový a naivně si myslel, že to tak bude navždy.

Nikdy mě nenapadlo, že si někdo jako je Natálie může myslet, že není atraktivní, že může toužit po postavě, která připomíná utrpení obětí koncentračního tábora. Nejsem schopen to pochopit a věřte, že se snažím. Kdo a kdy řekl, že se odteď budou líbit mužům holky, co nemají gram tuku? Ženy, co vypadají jako chlapci, kteří jsou před branami puberty? To se vytratila individualita? Já mám rád žensky tvarované  a zdravé ženy a jsem přesvědčen o tom, že stejně to má nastaveno velké procento mužů. Uměle jsou podporovány představy o tom, že každý chce doma chrastikost.

Ano, i my muži máme svoje představy o mužnosti, ale obávám se, že některé ženy ztratily představu o ženskosti. Většina mužů by chtěla vypadat jako Arnold a zjistil jsem, že značné části žen se takový muži nelíbí. Ženy jsou však natolik sebekritické a posedlé iluzí, že nevidí tu krásu, kterou na nich obdivujeme. Natálie sama mi jednou řekla, že se ji muži připomínající hrdiny akčních filmů 90let nelíbí a já ji to uvěřil. Netuším, jak ji mám vysvětlit, že mě nepřitahují rachatické typy. Odmítá připustit, že by to mohla být pravda.

Chci ji zpátky. Zpět svou ženu snů, zpět tu dívku, co se směje, má ráda pivo a naloženej hermelín. Holku, co nemá nosánek nahoru a klidně nahodí tepláky. Potřebuju zpátky tu ženu, co jsem si ji vzal. Kam se mi poděla? Může za tohle Olívie? Sotva. Sama je chudák, co si nepřizná, že potřebuje pomoct. Je mi jí vlastně líto. Nicméně více mi je líto, že jsem netušil, jaký boj se odehrává v té, kterou mám rád. Čím to je? Říkal jsem ji málo, jak úžasná je? Věřím, že z mých slov a gest musela vědět, že je pro mě vším.

Z mého myšlenkového pochodu mě probudila otázka „máš mě ještě vůbec rád?“ Díval jsem se do jejich očí a nemohl jsem říci nic jiného než „ano“. Položila mi hlavu na rameno a ukázala na fotku, která vznikla pár týdnů před naší svatbou. Kamarád nás vyfotil, jak spolu zkoušíme sjet část Sázavy. Léto, spálená záda, skoro žádná voda a bolelo nás celé tělo, ale smáli jsme se. Štěstí z té fotky snad i čpělo. Prostě výborná momentka. „Pamatuješ? Byl to krásný víkend, viď? Byli jsme tak šťastní.“ U každé fotky jsme si vyprávěli o té chvíli, kdy byla vyfocena. Vydrželo nám to takhle hodiny, ale každé album jednou končí a i tohle skončilo. Chvilku mlčky jsme vedle sebe jen tak byli, ale nedalo mi to a zeptal jsem se „Co se to s Tebou stalo?“

Dívala se na své prsty na nohou a řekla jen „Nevím. Jen jsem chtěla být krásná, být na úrovni a jednou zažít ten pocit, kdy rozzářím celou místnost svým příchodem, kdy se za mnou budou otáčet. Chtěla jsem si obléknout esko, chtěla jsem prostě jen přestat závidět ženám, které to všechno mají a toužila jsem potom, abych byla šťastná. Chtěla jsem si dokázat, že na to mám, že můžu být taky krásně  štíhlá.“ Podala mi časopis. „Podívej se sám. Tohle jsem chtěla. Já jsem se jim chtěla na chvíli přiblížit. Chápeš?“

Přiznám se bez mučení, že jsem stále nepochopil, o co jde. Byl jsem mimo. Přeci jenom ty slečny na fotkách většinou nejsou ani plnoleté, popřípadě to jsou celebrity, co mají u sebe tým odborníku od vizážistů, kadeřníků, stylistů po skvělé fotografy a o retuši jako pracovník reklamky vím hodně. Ona sama sebe srovnává s představou.

„Natálie, já Ti moc nerozumím. Pro mě jsi dokonalá a mrzí mě, že sebe nevidíš mýma očima. Věř mi, že tohle je jen reklama, představa a blud. Je to nic. Nemůžeš se srovnávat s holkou, co ji ještě ani nezačaly růst prsa. Každý jsme nějaký a neznám člověka, co by se sebou byl 100% spokojen. Rozumím tomu, že každý se chce sám sobě líbit, ale skutečně se sama sobě teď líbíš a jsi šťastná? Já bych si moc přál mít zpátky tu, kterou jsi bývala a zařídím, aby si den modelky prožila a viděla se mýma očima, jen se mi vrať. Pojď se mnou a budeme zase šťastný.“ Nabídl jsem jí ruku. Dívala se na mě, slzy ji tekly po tvářích a já znejistil. Bál jsem se, že mou ruku nepříjme. Beze slov se přitulila a vzlikavým tónem pronesla - „Nepůjdeme dneska na šipky?“