jako jo, fajn, čtete to dobře, udržujete napětí a těším se na další díl.

jen jedna připomínka: hlavní hrdina se mi zdá takový dost pasivní. někam přijde, tam mu někdo něco řekne, tak jde zas jinam. když je situací zahnán do kouta, jde k rodičům (což byla dosud asi nejaktivnější věc), ti mu něco řeknou a pak jde zas zařizovat věci v manželčiné práci, zatímco ta je v nemocnici.Tam zase někoho potká, ten ho někam pozve a něco mu řekne atd. atd...

To opravdu v celém tom vyprávění nebude jediná přímá řeč, kterou by prones hlavní hrdina? Opravdu jen sleduje, co se kolem něj děje? Že by někde rozdmýchal konflikt, aby se to hýbalo alespoň trochu podle něj?

A nezlobte se na mě, ale myslím, že píšete fikci a ve skutečnosti se to nestalo. Ale je to jen můj názor a na věci to nic nemění, určitě si rád přečtu další pokračování.

oprava: čte se to dobře

Tenhle zlom jsem nečekala.  Těším se na další díl.

Moc děkuji za Vaši přízeň

Nejsem si jist, zda podobný exhibicionismus pomůže vašemu manželství. Člověk se samozřejmě potřebuje svěřovat, ale k tomu je úzký okruh přátel.

Proč by ne? Pokud někdo zvolí tuhle formu, je to jen a jen na něm. Já jsem spíš přesvědčen o opaku.

A pokud má něco skončit, tak to skončí bez ohledu na to, kolik lidí do toho bude zasvěcených.