Pojďte se mnou prozkoumat zákulisí akce, která rozhýbala náš svět. Je vše takové, jak se zdá? Nejsou vláda i odbory pouhými figurkami ve hře skrytých a netušených hybatelů, jejichž záměry se nyní konečně uskutečnily? – Za konspiračně laděným perexem jen ukrývám malý povídkový fejeton.
Česká vláda chystá mnohé změny pomocí svých reforem, které však rozdělily a zejména virtuálně rozhádaly společnost. Za necelý rok svého mandátu se dosud většina změn neprojevila, ale i tak stačila celková atmosféra působení vlády nakrknout masy lidí, které se dnesvčera, v příznačný den narozenin „vládce země“, rozhodly dát najevo svou dlouhodobě pokaženou náladu z televizního zpravodajství, které se nadobro přisálo na Strakovu akademii, aby zásobilo náš lid jistotou, že některé pověstné české vlastnosti neustále bují a docházejí zlatému rozkvětu.
Panují mnohé dohady, kdo tuto akci vedl, kdo ji zorganizoval a komu nejvíce slouží. Zleva i zprava slýcháme různé varianty, nejčastěji se zde objevují pojmy jako např.: odbory, levice, nespokojení občané atd. Ale to přeci není žádná senzace! Je to tak trochu nuda! Věřím, že stejně jako já, tak i vy víte, že svět je mnohem pestřejší a zajímavější. Pročež jsem se rozhodl, že pro vás původce stávky vypátrám, že se s odvahou a tvrdými pěstmi vrhnu do Mínova labyrintu a vytáhnu tajemného minotaura za rohy a předhodím ho vám, abyste ho podrobili nekompromisní kritice!
Netušil jsem však, jak marný boj mě čeká. Mé tvrdé pěsti brzy změkly, kostičky chleba sežraly krysy, provázek vzal po chvíli průvan a má pochodeň, mé průvodní světlo, očekávaje rychlý proces, zhaslo nečekaně brzy, aby mě zanechalo v temnotách slepého, rukama šátrajícího a bezmocně klouzajícího po výkalech, které tu kdosi zanechal. A když už se zdálo, že mé kroky nalezly cestu, že se objevují matné obrysy stěn, a že už zbývá jen několik metrů k tomu, abych dorazil do osvětlené síně a po svém prvotním překvapení svázal a na záda naložil toho tajemného tvora, vynořil jsem se z labyrintu tam, kde jsem do něj pln nadějí prve vkročil…
Jistě chápete mé zklamání a mou následnou apatii, při které jsem se zřekl všech dalších snah a pokusů. Byl jsem přesvědčen, že v onen stávce prodaný den půjdu jako ovce do školy, omrzen neustálými slovními potyčkami a spory zástupců všech možných stran, rozzuřen newspeakem, který zde našel zas svůj zakopaný pramen, a nebudu opět vědět vůbec nic.
A tak nastal ten den a já vykročil s baťohem na zádech, poprvé se chystající zdolat vzdálenost mezi domovem a školou cestou, kterou jsem ještě nikdy neabsolvoval, a způsobem do té doby nemyslitelným, a to pěšky. A byl jsem si také vědom toho, že stejné novoty jako mě čekají i desítky tisíc dalších spoluobčanů, zejména dětí, kteří se, ať s odporem nebo tichým souhlasem, museli vydat do práce a školy na takových dopravních prostředcích, jako jsou kola, inlajny, skejty, nebo nohy.
No, a pak mi to nakonec došlo. Kráčel jsem, stále dál, potkávaje desítky lidí. Ale nebyli to dospělí ani školáci. Byly to malé děti, které podnikaly své první krůčky, objevujíce nový svět! A všichni se usmívali! A já stejně tak, viděl jsem okolo sebe nové věci, například koně a ovce v ohradách, a to prosím vedle dálnice, kterou jsem podcházel, a viděl jsem prosecké skály a podloží, na kterých stojí celá lokalita, a také jsem cítil pach spálených kalorií, které jako usměvavé dušičky stoupaly šťastny k nebi, že se zbavily konečně svého zemského břemena. Mé dojmy mi potvrdili i spolužáci, jedna z nich nadšeně oznamovala, jak si na kole popovídala s neznámými lidmi, jiná zas přijela s tvářemi rudými, kypící zdravím, a nikdo nenadával ani odborům, ani vládě.
A pak jsem si vzpomněl na titulek zprávy, který jsem pár dní předtím viděl na jednom internetovém zpravodajství: České děti zachvátila epidemie obezity. Jistě vám všem teď něco cvrnklo v hlavě a pomalu vám to dochází. Ano, stali jsme se svědky a účastníky dokonalé akce, kterou lze označit jako dosavadní největší úspěch české vlády a současně i všech odborů! Nevím, jaký neuvěřitelný mozek tuto akci vymyslel a jaká zdravotnická organizace za tím je, ale je zcela očividné, že její zástupci museli proniknout hluboko do struktur naší tripartity, vyvolat tuto krizi a teď my všichni vidíme plody, které z oněch semen vyrostly! Přinutili nenásilně desítky tisíc lidí, aby pro sebe něco udělali!
A proto: Zapomeňme na neúspěšné akce, jako jsou různé dny bez MHD, aut a podobně! Nyní je tu Stávka MHD a železnic! Poznáte nepoznané! Zhubnete zadarmo! Seznámíte se s novými lidmi! Uděláte něco pro své zdraví! Nebudete se potit v nacpaných vozech! Budete se usmívat a žádný řidič ani cestující vám nezkazí náladu!
A teď “vážně“: Věřím, že spousta lidí, kteří si prošli tímto experimentem, pozná, co pro ně vláda, odbory a jejich tajemný společný vůdce vykonali, a že si spousta z nich i příště vyjde nebo vyjede do školy či práce či jiných zařízení s vědomím, že bojuje proti obezitě, dělá něco pro životní prostředí, dělá něco pro sebe a koneckonců i pro ostatní. A abych si svou víru potvrdil, i další dny půjdu do školy po svých! Stávkou proti obezitě!
PS.: Pohled na udýchané politiky, odpovídající na otázky novinářům, byl jen třešničkou na dortu :-)
