Motel Nonstop

   Mockrát jsem tu písničku od Petra Spáleného slyšela, ale až nedávno mi došel obsah: jel v noci autem a byl vyčerpaný a unavený, skoro usnul za volantem. Uviděl nápis MOTEL  NONSTOP a zastavil u něj. V tu chvíli nápis zmizel. „Snad někdo blízký přál si abych žil…“ je nadějí, že někdo, komu na něm záleží na něj v tu chvíli moc myslel a přál si, aby se ve zdraví vrátil zpět. Kdo to mohl být, v písni neříká. Ale mohl to být kdokoli – maminka, která miluje svoje dítě nade vše. Žena, která mu dala dítě, které v tu chvíli jistě sladce spí v postýlce. Nebo prostě kdokoli, komu v tu chvíli chyběl.

   Síla myšlenky je mocná. Kolikrát přišla právě včas na to, aby se nestalo neštěstí. Znám lidi, kteří se tomu zasmějou, ale ať si říká kdo chce co chce, já vím, že to takhle funguje. A nedá mi to, abych to neřekla.

   On si to zazpívá jako příběh, který prožil ale ta myšlenka má obrovskou hloubku. Co se mohlo všechno stát, kdyby nezastavil? Kdyby přání NĚKOHO nebylo tak silné, stejně jako pouto duše k duši, které se v pozemském životě nechtějí rozdělit. A nebo to mohla být záchrana od duše, která už v těle dávno není … Kdo ví?