Tušila jsem, že to bude až kýčovitá nádhera. Přijet do Provence v době kdy už levandule kvete a než už ji sklidí, nebyl původní záměr ... o to více jsem si to ale užila.
Cesta spousty turistů, co chtějí vidět pověstné lány levandule, vede k opatství 'Abbaye de Senangue', založeném ve 12. století. Tento klášter, který dosud spravují cisterciánští mniši, má za sebou pohnutou historii. Nicméně nehledě na historii, je jedním z nejfotografovanějších objektů vůbec.
Tak nějak si přes tu spoustu fotících se lidí v levanduli, nemůžu ten okamžik prožít a tak brzy mizíme do blízké vesničky Gordes. Jak mě správně poučuje dcera, většina budov je zde z haklíkového zdiva, což dává celé vesnici, vystavěné na strmém kopci, osobitý a typicky provensálský ráz. Co jsem ale viděla zde poprvé, jsou fotky zřjemě občanů vesnice, které jsou umístěny na budovách. Zajímavé, neotřelé, neobvyklé.
Kvůli vesničkám jsme sem ale nepřijeli :) Chceme lány levandule. Dlouhé lány a pokud možno bez lidí. Vydáváme se tedy na cestu do samotného srdce Provence, na stezku mezi poli, která údajně zaručuje ty nejhezčí výhledy. A bylo tomu tak. Dokonce jsme na parkovišti stály pouze 2 auta a takové množství lidí se opravdu mezi poli ztratí :)
Pro více fialových fotek, můžete kliknout zde.
Je to opravdu nádhera. Tolik známá z fotek a obrazů ... a tak kromě očí, zapojuji hodně i nos. Cítím tu vůni všude. Intenzivní, podmanivá, čistá. Připadám si jak v reklamě na aviváž :)
Zatím co levanduli jsme během našeho putování zastihli v plné kráse, Tour de France nám unikla opravdu o kousek. Za pár dní se přestěhuje na tyto silnice, které projíždíme, ale to už tu nebudeme. Nicméně místní už se pomalu připravují ...
Jak projíždíme zpět touto hornatou krajinou, tu a tam na nás vykoukne věžička, hrádek nebo starý větrný mlýn. Je šest večer, sluníčko stále dost vysoko, nikde nikdo a na teploměru 29 stupňů. Na nebi ani mráček, jen hlučné cikády se hlásí k životu. Tady plyne čas hodně pomalu.
A zítra se v něm vrátíme o pár století zpět ... vyrážíme do Carcassonne.
