První ročník běžeckého závodu ´Vinařský maraton´ dnes odstartoval ve Velkých Bílovicích na Jižní Moravě. Můj fotoblog je pořízen za běhu půlmaratonu, který byl dnes opravdu kochací.
Toto je pan Kovařík. Nejstarší účastník maratonu. Zároveň je to pro něj v 69 letech první maraton. Běhat začal před třemi lety, protože ho zlobila noha :) Spousta lidí jeho věku by v této situaci pověsilo pohyb na hřebík. Klobouk dolů!
Závod vedl přes Čejkovice. Tam se před vyhlášenými vinnými sklípky podávala dnes jen voda, čaj a jonťák. Nicméně často na nás místní pokřikovali, ať po závodě dojdeme oslavit.
A to jsem já. Tedy kousek mě. Aby bylo vidět, že jsem tudy taky běžela :)
Z Čejkovic pak trasa vedla mezi vinicemi. Svítilo sluníčko a byla to úžasná podívaná. Většina závodníků úplně zapomněla, že se běží do kopečka.
A toto je Martina. Kamarádka, jejíž kamarádka onemocněla a tak jsem se den před závodem rozhodla, že ji v tom samotnou nenechám a její nemocnou kamarádku jsem zastoupila. Bylo to dobré rozhodnutí. Martina stojí u motta ´Každý den máš šanci změnit svůj život´, které je zároveň jejím osobním. Za Martinou vykukují Vrbice. Jsme něco málo za polovinou tratě, na 12km.
V Modrých Horách, což je pět obcí v nejjižnějším cípu Moravy, nám nabízeli místní k občerstvení burčák. S díky jsem odmítla. Kadibudky po cestě nebyly :)
Pár dalších kochacích snímků, které není nutno komentovat. Foceno z Vinařské naučné stezky Velké Bílovice.
Z dálky na nás občas vykoukla kaplička Hradištěk. Tajně jsem doufala, že doběhneme až k ní, ale trasa půlmaratonu tuto skvostnou stavbičku vynechala. Ne tak já. Odběhla jsem si ji alespoň vyfotit. Stálo mě to sice pár set metrů navíc, které za to ale stály. Trasa maratonu vede přímo kolem ní, takže pro příští ročník mám o trase rozhodnuto.
Když jsme dobíhali zpět do Velkých Bílovic, čekalo nás hned zkraje uvítání pána v kroji. Chtěla jsem si jej vyfotit a tak přivolal ještě ´babku´. Ta když zjistila, že se má jít fotit, všeho nechala, popadla košík jako rekvizitu a vznikla z toho tato fotka :) Byli moc milí.
No a pak už to bylo jen z kopce do cíle. V něm jsme všichni dostali krásné medaile v podobě sklenky na víno a pak i lahvinku místního vína. Fotku bohužel nemám, protože jsem to vše předala Martině a rychle běžela zpět na trať povzbudit další naši kamarádku. Na závěr jsme dostali v rámci startovného sekanou s výbornou rajskou.
Byl to skvělý závod. Krom krásné atmosféry, vína, usměvavých organizátorek ze spolku Báječné ženy v běhu jsme měli i luxusní počasí a už teď se těším na další ročník.
