Je poslední školní den. Jako každý rok si školáci oblékli slušné oblečení a se složkou na vysvědčení a kytkou v ruce vyrazili naposledy do školy. Šla jsem takto já a jde takto do školy i má dcera. Co se vlastně změnilo?
Sedíme u večeře, je předposlední školní den. Pro naši dceru končí po devíti letech základka. Kytka nakoupená, dárek pro učitelku nachystaný. Zase s mužem sklouzáváme k vyprávění, jak jsme to měli ve škole my. Za komunistů. A porovnáváme. Ačkoliv se doba změnila, stále jsou věci, na kterých se shodneme:
- Blbě vaří - UHO (univerzální hnědá omáčka) jsme zažili my a bohužel i naše děti. Školní jídelna v nás vypěstovala odpor k hrachové kaši, vařené mrkvi, červené řepě a špenátu.
- Povinný cizí jazyk je pevně daný - my měli ruštinu, naše děti angličtinu.
- Básničky - pořád se učí povinně nějaké básničky.
- Sběr - pořád se soutěží ve sběru papíru. Akorát kaštany teď vystřídal elektrický odpad.
- V každé třídě je pár šprtů a pár flákačů, aneb slovy mé dcery: pár lidí, kteří jsou marní a pár, ze kterých něco bude.
Za nás bohužel ti nadanější museli mít ještě jiné, rodinné předpoklady, aby z nich něco bylo. A tím se dostáváme k rozdílům. Zatímco u mě ve třídě bylo asi 5 dětí z rozvrácené rodiny (tehdy se tak rozvedeným rodinám říkalo), u mé dcery většina dětí nežije s oběma svými rodiči a tak 5 z nich má úplnou rodinu.
V mé třídě byl jeden obézní hoch, který svými několika kily navíc naprosto vybočoval z normálu, na což byl spolužáky celých 8 ročníků upozorňován. Když koukám na dceřinu třídní fotku, většina dívek v 9. třídě je 2x taková co já. Bez přehánění.
Když měl za nás někdo víc jak 3 dvojky, už nebyl studijní typ a nebylo mu tudíž doporučeno jít na gymnázium. Dnes se bez velkého ohledu na známky většina dětí ambiciózně hlásí na gymnázia.
My jsme většinou uměli vyslovit a vysvětlit zaměstnání svých rodičů. Dnešní anglické názvy různých managerských pozic jsou děti možná schopné se naučit vyslovit. Co ale můj rodič v práci vlastně dělá, často děti vysvětlit neumí.
Jsou ale naštěstí i pozitivní rozdíly. Když nebudu samozřejmě rozebírat obsah učiva a to, že učitelky jsou paní a ne soudružky, tak třeba tvorba projektů, vytváření prezentací a hlavně možnost zapojit se do veřejného života. Nebo jako u nás doma třeba i zájem o dění. Protože za nás byl ředitel ředitelem dokud neumřel a učitelský sbor se takřka neměnil, tak mě ve čtrnácti ani nenapadlo zajímat se o to, jak to bude po mém odchodu ve škole vypadat. Dnes se učitelé střídají poměrně rychle, na naší škole se vypisoval konkurz na ředitele a tak hlavním bodem zájmu mé dcery po skončení základky je, jak to bude s vedením školy příští rok.
Jedna věc je ale jistá, stálá a neměnná. Prázdniny. Dva měsíce sladkých prázdnin, které právě začínají ...
