Pohled, kterým začíná mnoho filmů ... záběry mrakodrapů, přelet nad Sochou Svobody, Central Park. Pro mě se teď film mění ve skutečnost. Čeká mě rušných 48 hodin. Jsem zvědavá, zda to bude komedie, detektivka nebo dokument.
Byl by hřích být vzdušnou čarou něco přes hodinu od New Yorku a nezaletět si tam. V pátek v 9:30 přilétáme na letiště La Guardia a shuttle nás přiváží za 17 dolarů na osobu rovnou na Wall Street před hotel. Jen co jsem vystoupila z auta, letěla mi hlava vzhůru. Páááni. Ta výška budov je neuvěřitelná. Myslela jsem, že mi to tak nebude připadat, ale připadalo. Asi tím, že to není jen jedna budova, pod kterou se postavím jak pod rozhlednu. Je to prostě jedna budova vedle druhé a z obou stran, takže i na široké ulici se člověk cítí sevřeně a tu výšku budov nelze nevnímat.
Kolegyně mě přemluvila, že se necháme prvně povozit turistickým autobusem a tak jsme se vydaly hledat stanici hop-on hop-off autobusu. Jak jsme procházely finančním centrem, kolem se to hemžilo businessmany, kteří se tvářili nesmírně důležitě. Možná i důležití byli :) Připadala jsem si jak kdybych procházela nějakým americkým filmem. A tento pocit mě provázel po celý pobyt. Apropo ... v kurzu jsou saka se dvěma rozparky ;-)
Jak jsme se pořád rozhlížely, začal se kolem nás motat černoch s čepicí ve tvaru Sochy Svobody. Moc důvěry jsem k němu neměla a nechtěla jsem se s ním bavit, ale byl neodbytný. Ukazoval nám, že nás zavede k zastávce autobusu a chtěl nám prodat lístky. No to víš že jo ... já dám 57 dolarů prvnímu, kdo si o ně řekne ... Jenže nakonec to tak dopadlo. Žádný stánek s lístky tu není. Několik společností, provozující tyto vyhlídkové autobusy prodává lístky pomocí těchto "odchytávačů". Koupily jsme si tedy vstupenku na 48 hodin, která slibovala 4 okruhy, včetně noční vyjížďky. Na kterékoliv zastávce se dá vystoupit, popojít a kdykoliv zase někde nastoupit. Těmto turistickým atrakcím se většinou vyhýbám, nicméně toto město má trochu jiné rozměry a pěšky ho přejít za odpoledne nelze a jezdit metrem, to neuvidím už vůbec nic.
Autobus se kodrcal podél East River až k jednomu z nejstarších visutých mostů v USA - Brooklyn bridge. Je to skoro 500 metrů dlouhý, impozantní most, jeden ze symbolů New Yorku. Pod ním se schází každou neděli skateboarďácká elita a taky po něm vede trasa Newyorského maratonu. Třeba se sem někdy vrátím, musí to být zážitek. Běžce je zde vidět všude a neustále, kamkoliv se podíváte. Běhá se pomalu, nejčastěji se sluchátkami, vystajlovaně :) Běžci se prodírají davy turistů, běhají po nábřežích, mezi bloky, všude. Pokud se u nás mluví o boomu běhu, tak tady je to fenomén.
Pomalu jsme přejeli do Chinatown, kde to opravdu vypadalo jako v Číně. Nápisy, lidi, čínská medicína, neznámá zelenina, binec, číňani hrající na ulici karty nebo co, přes ulici dráty, prostě nebýt těch mrakodrapů v pozadí, nevěřím, že jsem v New Yorku.
Vystoupily jsme až na Times Square. Kolegyně mě vede do tříposchoďového obchodu M&M's :) Ano, tato kokina se zde prodávají na třech poschodích. Obří tubusy desítek barev lákají k vytvoření si vlastního mixu. Figurky se usmívají z triček, batohů, hrnků, krytů telefonů, cetek, osušek, čepic a děti všech národností tahají z rodičů dolary :) A o tom to tu je :)
Atmosféra Times Square, místa, kde se potkává Broadway se 7th Avenue, se nedá moc popsat. Chaos, zmatek, hluk, divní lidi, všude svítící reklamy, hudba, protestující lidi, prodavači lístků, živé sochy, prostě neuvěřitelná směsice všeho. Do toho se zde konala soutěž ve spinningu, takže přes kus náměstí bylo postaveno 100 kol, na kterých za hlasité hudby šlapali soutěžící. Koukám kolem sebe a nevím čí jsem. Jestli ten, co jde naproti mně je oblečen v kostýmu, nebo je to jen blázen. Ze všech stran na mě blikají obří velkoplošné reklamy. Pobočky zde má spousta firem jako MTV, Reuters nebo New York Times. Elektrizující místo, přitahující turisty jako magnet.
Na osmou jsme měly lístky na muzikál Jersey Boys. Když se řekne muzikál, vybaví se asi každému Broadway. Jenže bulvár Broadway se táhne napříč celým New Yorkem a kdo by na této ulici hledal nějakou samostatnou budovu divadla, ten by byl zklamán. Každé z asi čtyřiceti představení, které se zde hrají, se hraje v jiném, vlastním divadle. Každý den, jednou až dvakrát. Pořád to stejné představení dokola a pořád je vyprodáno. Fronta na vstupenky, které se prodávají pod červenými schody na Times Square mi připomínala frontu na banány za totáče. Divadla jsou řadové budovy s někdy víc, někdy míň nápadným vstupem. Uvnitř se ale odehrává show po americku :) Naše představení nebylo tolik akční, jako třeba vyhlášený The Lion King, ale skvělá muzika a zpěv potvrdily prestižní pověst Broadwaye. Ještě dlouho po konci představení mi v hlavě zněly písničky Four Seasons. 150 dolarů za vstupenku jsem nelitovala.
Ačkoliv to podle neutichajícího chaosu nevypadalo, venku už byla noc a my se potřebovaly dostat na druhou stranu města, na Lower Manhattan. Metro jsme riskovat nechtěly, tak nezbylo než mávnout na taxik. Jenže takových mávajících zde byla spousta. Chvilku trvalo, než jsme sehnaly volný vůz. Taxiky jsou zde bezpečný a poměrně levný způsob, jak se večer přepravovat. A opět obrázek známý z filmů. Od řidiče vás dělí plexisklo a mluví se přes okýnko. Cesta přes Chelsea podél pobřeží trvala 15-20 minut a stála 20 dolarů.
Večer jsem nemohla dlouho usnout. Klima nešla vypnout, okno nešlo otevřít, takže jsem mrzla na pokoji a snažila se nevnímat zvuk velkoměsta, který mi hučel v hlavě.
