Dnes zastřelili Kennedyho. Tedy 22. listopadu 1963. Morálně a lidsky to možná nebyl až tak člověk hodný obdivu, jako politik, tedy prezident to ale byl muž činu.
Během necelých dvou let v prezidentském úřadu mimo jiné vyřešil blokádu Berlína, odvrátil světovou válku domluvou s Rusy během karibské krize, zahájil americký kosmický program zakončený přistáním na Měsíci. Tohle se vybaví jen při vyslovení jeho jména. A samozřejmě Jackie a bohémský způsob života a nesmyslně krutá smrt.
Srovnejme teď nesrovnatelné, ale tak je to u srovnávání téměř vždycky. Co se vybaví ve spojení se jmény našich prezidentů?
Masaryk samozřejmě zůstává nezpochybnitelnou moralitou a nesmrtelným tatíčkem, jenž nám výrazně dopomohl k samostatnému státu. A ačkoli se dnes občas vedou řeči o tom, že by nám bylo s Rakušáky lépe, tehdy to tak cítil málokdo nebo téměř nikdo. Masaryk je tedy symbolem češství, byť s demokracií to u něj nebylo až tak košer, spíše to byl takový osvícený monarcha, občansky to ale byl statečný člověk. Lidsky bylo sympatické, jak přijal jméno své ženy z úcty a lásky k ní.
Jeho nástupce Beneš to neměl jednoduché jako člověk, který se ocitl ve víru událostí až nechutných. Je pro nás - možná poněkud nespravedlivě - symbolem dvojí zrady: té mnichovské a později té v roce 1948. Jeho odkaz poněkud bledne v porovnání s jeho předchůdcem Masarykem, nicméně působí jako slušný člověk. Možná právě ta jeho slušnost a korektnost byly tím, co mu přineslo zkázu. Na hrubost nedokázal adekvátně reagovat. V soukromí to byl zřejmě noblesní člověk po boku noblesní ženy.
Klement Gottwald zvaný Kléma s neodmyslitelným vepřovým úsměvem byl ztělesněním toho nejhoršího, co se mohlo na Pražském hradě objevit. Nechutný primitiv hlásající bez mrknutí oka zločinnou ideologii, člověk schopný všeho, i poprav svých přátel, na druhé straně zbabělec podléhající moskevským soudruhům. Vepsal se do českých dějin tím nejhorším možným způsobem. Nad jeho otylou manželkou v podstatě jen tuhne úsměv.
Antonín Zápotocký zvaný Zápotonda nebudí až takový strach jako jeho předchůdce. Prostě jednoduchý komunista. Soudruh, který bez mrknutí oka jeden den tvrdí, že reforma nebude, a ona druhý den je. Dělník s výučním listem na Hradě. A se soudružkou manželkou.
Antonín Novotný měl na komunistického soudruha jakousi špetku elegance, údajně si zakládal na tom, že je pohledný. Působil ovšem spíše bezpohlavně a soukromý život jako správný soudruh v podstatě neměl. Zasloužil se o slovo socialistická v názvu naší země. Krása.
Ludvík Svoboda. Generál, který vzbudil v době sovětské okupace plané naděje. Rostlý jako jedle, pevných komunistických zásad. Neuhnul, neměl kam. Ani pobyt v Sovětském svazu mu neotevřel oči. Kovaný komunista bez skrupulí.
Gustáv Husák a jeho novoroční projevy pronášené v brýlích s neměnným výrazem za neměnného jednotvárného tikání hodin v pozadí. Soudruh, kterého zocelili soudruzi uvězněním a zavázali si ho propuštěním. Normalizačně čistil okolí, bez mrknutí oka nechal zemi zaneřádit soudruhy nechutně schvalujícími dočasný vstup vojsk. Musel to být pro něj šok, když zjistil, na jak hliněných nohách jeho vládnutí a strana stojí.
Václav Havel byl zbožňován i zatracován, ale teprve s jeho odchodem si národ uvědomuje, jak předvídavý a demokratický politik to byl. Politik světového významu. Nemuseli jsme s ním ve všem souhlasti, ale rozhodně jsme se za něj nemuseli stydět. A jeho první žena byla po paní Benešové konečně opět skutečnou první dámou země.
Václav Klaus měl za sebou ve funkci prezidenta úspěšné období aktivního politika ve vysoké funkci. Nelze mu upřít zásluhu o klidné rozdělení země i ekonomické úspěchy v době pádu nesmyslného socialistického režimu. Je jeho škodou, že své zásluhy sám postupně umrtvil arogantním až přezíravým chováním i jakýmsi pozdním rusofilstvím. Jeho paní byla první dámou hodnou toho označení.
Miloš Zeman. Člověk, který je snad kýmsi placen za zabíjení svého renomé. Prognostik, který zazařil v roce 1989, kdy svými bonmoty a evidentní vzdělaností zaujal mnohé. Jako sociální demokrat byl jistě přijatelný pro stejně smýšlející. Jako prezident devastuje svůj úřad za pomocí své až neuvěřitelné svity spolupracovníků a hodlá zřejmě dospět až k sebezničení. Hulvátství jako program, arogance jako hlavní způsob vyjadřování, sebestřednost vedoucí až k zesměšnění. Pokud si vytkl za cíl, že úřad prezidenta lidé přestanou brát vážně, pak uspěl. Posledním klaunským číslem bylo jeho ignorování jednoho z největších svátků této země. Ovšem stále je dost chytrý na to, aby věděl, že určité vrstvě obyvatelstva imponuje.
Říká se, že Američané si pamatují, kde byli a co dělali, když byl zastřelen charizmatický prezident Kennedy. Jako by tehdy skončila jedna dějinná etapa a začala další.
Ta, která dovedla svět k obratu od nevýrazného Obamy k velice výraznému Trumpovi.
U nás pak k rovněž výraznému Zemanovi.
Výrazní tito dnešní prezidenti jsou. Ale charizmatičtí?
