někdy se striktně držíme předpisů a nařízení a neuvědomíme si, jak to může být v určité situaci směšné. Jsme obětí nařízení, která nám zatemňují mozek a vlastní uvažování či vyhodnocení situace je nám vzdálené.
Na nejmenované poště v .......... jsem byl v pozdních hodinách jediný zákazník jda odeslat jeden dopis. Stoupl jsem si k okénku a s pozdravem ( jsa tak vychován) jsem řekl, že chci poslat dopis. Z druhé strany se ozvalo ( s pozdravem, tudíž na sebe narazili dva slušně vychovaní lidé) zda mám čisílko. Podivil jsem se, zda jsem - li na poště jediný zákazník a zdá se ten den poslední, musím si brát čisílko. Bylo mi velmi mile vysvětleno, že ano. Že sice lidé ani zaměstnanci pošty to více méně nepotřebují, ale, že je to nařízení. Ještě chvilku jsme se příjemně a lidsky bavili a já slíbil, že si příště vezmu čisílka dvě, abych odčinil svůj zcela neomluvitelný prohřešek. Upřímně, je mi čím dál více smutno z těchto a podobných zvráceností proti lidskosti a selskému rozumu, takovýchto a podobných nasírátek je spousta. Nikdo to nechce, je to protivný, ale je to nařízený. ( Pozor, chápu tahání čisílek ve špičce, kdy je činnost jednotlivých překážek rozdělena). A my zkraje brbleme a pak si tak nějak zvykneme a postupně je nám nakládáno víc a víc a naše hřbety jsou čím dál ohnutější. Ale zase nebejt toho, asi bych si tak příjemně nepokecal. Vše má svoje pro a proti. Co bude dál? Budu si muset např. koupit dálničku i když nevlastním auto?
