Štípání dříví

Taková prima činnost, při které si odpočinete a ještě vás může ledacos napadnout. Prima relax a protažení celého těla. 

     Dnes jsem štípal dřevo. Je to vyloženě mužská záležitost. A hernajs, abych nebyl nazván sexistou, tak samozřejmě mohou štípat dříví i ženy. Koneckonců žijeme v době, kdy někteří muži jsou, se cítí nebo chovají jako ženy a naopak některé ženy se cítí, jsou či se chovají jako muži. Jo a taky aby to bylo genderově vyváženo, tak samozřejmě štípat mohou i ti co nejsou ani muži ani ženy, já vlastně nevím jaxe jim říká (TO, ONO..), v občance prý mají 0 nebo X, teď nevím. A já naiva si vždycky myslel, že pohlaví jsou dvě. No, a abych nedostal nějaký ten ban či co, nebo nebyl nazván rasistou, tak samozřejmě štípat dřevo může i člověk jakékoli pleti či vyznání (já už ani nevím, jestli se může napsat černoch – ano, domnívám se, že i v Africe se může štípat dřevo, nebo taková ta skupina co žije u nás). To jsem odskočil, ale jen jsem chtěl, abyste mohli číst dál. Možná by bylo vhodné vydat slovník zakázaných slov, abychom se přes bany dostaly k jádru věci.

     Štípání dříví je úžasná věc. Měl by ho praktikovat každý. Procvičíte celé tělo, zbavíte se stresu a agrese, příjemně se unavíte (zvláštní spojení, příjemně se unavit, to je něco jako být nepříjemně čilý). Stala se mi zvláštní věc. Koneckonců zvláštní věci se dějí pořád. Postavím malý špalíček na velký špalek. Rozmáchnu se, dám do toho co nejvíc, protože nejraději mám, když dřevo rozseknu jedním máchnutím. Takže nápřah, soustředění, rána a …..ejhle, malej špalek vcelku a velkej na kterém štípám je na tři kusy. V ten moment mi proběhlo hlavu, že i malá věc může udolat velkou, že i malý člověk může porazit velkého, že i člověk jdoucí proti davu, může něco dokázat.

     Našel jsem jinej špalek a pokračoval dál. Honily se mi hlavou další myšlenky. Je zajímavé, že někdy vezmete malé poleno a řeknete si – tak tebe dám na první ránu. A jejda. Sekera se zasekne, nejde vytáhnout, mlátíte znova a pořád nic. Potvora, narůstá zuřivost, agrese, frustrace, malej prťavej špalek přemohl obří sekeru, vaši sílu, odhodlanost a namísto špalku je zasaženo vaše ego. Tak jednoduchá a jasná věc a ono nic. A jindy zase vezmete špalek, velkej jako takový to hospodářský zvíře a řeknete si hm, taxtebou to bude těžký. Jedna rána, bezmyšlenkovitě, bez důrazu, odevzdaně s tím, že to na jednu ránu nepůjde a vida, jedna rána stačí. Uvědomil jsem si, že je to jako v životě. Někdy tlačíte, jdete násilím, moc chcete a vono nic. A jindy, hleďme, odevzdanost, necháte věci jen tak proplynout, netlačíte na pilu, a ono to jde.  Asi to tak má být. Neumím si představit, že by člověk pořád jen vyhrával. Takže se dřevem je to remíza a to je slušnej výsledek. Tosh tak. A stejně si myslím, že je to vyloženě chlapská záležitost.