Doba strávená čekáním by se neměla započítávat do celkové délky života.

Znáte to. Čekáte na něco, čekáte na někoho. Při čekání na nápad o čem psát mne napadlo, kolik času člověk stráví čekáním.

Na konci každého roku by měl každý člověk obdržet výpis, kolik času jsme v daném roce pročekali. O tento čas by se mu prodloužil život. Věřím, že by to ročně bylo pár dnů navíc.

Myslím, že čekání lze rozdělit do tří kategorií. Čekání dobrovolné (D), nedobrovolné (ND) a marné (M). Čekání dobrovolné je například čekání u pokladny, když jdete nakupovat (i nedobrovolně). Už tak nějak očekáváme, že u dvou otevřených pokladen z deseti bude fronta. Nebo čekáme v autě na dítě ze školy. Nedobrovolné čekání je například stání v koloně kvůli náhlé dopravní nehodě.

Nejhorší je marné čekání. Do této kategorie patří třeba čekání na ideálního partnera, na vysněnou práci, na výhru v loterii či tzv. AŽ-ČEKÁNÍ ( čekám na nějaké fiktivní AŽ – až budu velký, až se zbavím protivného manžela, až vyrostou děti, až budu v důchodu, až naprší a uschne). Marné čekání ovšem podle mne do výpisu čekacích dob nepatří, protože to by se někteří stali nesmrtelnými. Být nesmrtelný by možná bylo krásné, ale k čemu nesmrtelnost strávená nekonečným čekáním.

A teď už k těm výpisům. Jak vše evidovat? Myslím, že v evidování a papírování a ustanovování komisí je lidstvo hodně vepředu. Osobně bych byl raději, kdybychom byli vepředu v jiných věcech, např. v morálce, toleranci, respektu či pokoře, ale budiž.  Každý člověk by měl čekací náramek, který by automaticky zaznamenával D i ND čekací doby a každý den o půl noci by vyslal souhrn dat na Úřad pro zpracování čekacích dob.  Na konci roku by každý občan obdržel výpis s celoroční čekací dobou, která by se mu v následujícím roce připočetla k délce života. V případě nějakých nesrovnalostí by však musel zajít na ÚPZČD, kde by na oddělení reklamací musel vysvětlit případné nesrovnalosti či zdůvodnit oprávněnost čekací doby. Samozřejmě s poplatkem a čekací dobu v čekárně by mohl vykázat ve výpisu.

Je tu ještě pár otevřených otázek. Například zda čekací doba by se přidávala k aktivní pracovní části života nebo až k té  důchodové. Zda by zaměstnavatel strhával mzdu v práci za pročekanou dobu (než se uvaří kafe, než skončí porada apod.) V neposlední řadě by také bylo potřeba určit věkovou hranici odkdy zavést evidenci čekací doby. Myslím, že třeba děti na nic nečekají a žijí naplno.

Tento článek jsem napsal v kavárně při čekání na syna, než se vrátí z nákupu. Ale nezahrnu si to do čekací doby, protože když opravdu na 100% čekáte, nesmíte nic dělat. A já dělal, psal jsem, pil jsem vodu z kohoutku (byla ve džbánku) a jed jsem větrník. Je tedy na vás, zda čekání proměníte v aktivní (v tom případě se vám nezapočte do výpisu) nebo budete pasivní čekatel – já vám ale nezaručím, že vám ten čas někdo nadstaví.

Čekání na konec tohoto příspěvku si samozřejmě můžete dát do výpisu, je na vás zda půjde o dobrovolné nebo nedobrovolné čekání. Nu, dočkali jste se.