Sociální sítě řeší od nedělního rána spokojene pokuřující a popíjející herce a herečky v koutku někde před Rudolfinem. Lidového vypravěče, t.č. ministra vnitra, to dokonce přimělo k dotazu na Policii. Ta to všechno prověřuje.
Kriste pane, lidi, jste normální? Spolčovat se s Hamáčkem. Fuj.
Pozoruhodné je, že na sociálních sítích se nad chováním umělecké fronty nejvíce pohoršují ti, kdož jsou v zásadě proti omezujícím opatřením. Ti, kdož kvitují každý povedený úkrok stranou jednotlivce či skupiny. Titíž, kteří se radují nad skupinkami postávajících a pokuřujících či postávajících a nepokuřujících prostých občanů v parcích, v ulicích měst a dědin.
Proč vadí herci a herečky proboha? Oni snad ta nařízení nevymýšlejí, oni jejich dodržování nekontrolují. Jsou omezeni stejně jako já, jako číšník, servírka, kominík či prostitutka. I oni se asi těší, až to skončí, i oni doufají, že to skončí brzy, a že to skončí nějak dobře.
Jsem prostý prodavač šroubů. Jdu na procházku na náměstí v centru Hradce Králové. Sednu si tam na lavičku, s kávou v kelímku, dám si jednu cigaretku a doufám, že si mne nikdo nevyfotí a nebudeme pak kvůli mému prohřešku na ksiftoknize hejtovat. Měšťáci mne viděli několikrát a nechali mne žít. Nechte mne žít i vy, hlídači z fejzbůků.
Přejte, a bude vám přáno!
