Zákonem proti diskriminaci?

Je milé tak jednou za dva až tři roky se v něčem shodnout se svým prezidentem. Václav Klaus vetoval antidiskriminační zákon. Proti hlouposti, předsudkům a kolektivistickému myšlení se musí bojovat různými zbraněmi. Zákon je ale ta nejméně šťastná z nich.

Před časem jsem zaznamenal zprávu o tom, že majitel nějakého venkovského masážního salonu odmítl zaměstnat maséra s odůvodněním, že je gay. Zřejmě se bál, že by přišel o zákazníky. Což o to, někdo by těm lidem časem měl vysvětlit, že jsou truhlíci, pokud jim vadí představa, že by je osahával homosexuál (nevadí-li jim současně být masírovaný osobou opačného pohlaví). Ale má v první linii tohoto antidiskriminačního boje padnout za oběť ten podnikatel? Vždyť on si nemůže své zákazníky vybírat, působí v určitém prostředí a musí se mu přizpůsobit. Samozřejmě, člověk by se měl snažit své okolí nejen pasivně přijímat, ale i měnit, ovšem k tomu ho musí donutit jen jeho svědomí, nikoli zákon.

Antidiskriminační zákon nakonec asi v nějaké podobě projde, nejsem na tuto problematiku zas takový odborník, ale přál bych si, aby jen nepřispěl k vykopání dalších zákopů. Dost na tom, že občas slýchám "proč vy homosexuálové pořád někde provokujete?" – teď by se ještě přidalo "vy homosexuálové se můžete v práci flákat a nikdo vás nesmí vyhodit".

A happy end? Ten pan majitel masážního salonu se nakonec rozpovídal do kamery s až dětsky bezelstnou upřímností: "A vemte si toho heparinového vraha Zelenku, to byl přece taky homosexuál". No řekněte sami, nezničí se lidská blbost úplně nejlépe sama, bez zákonů? Mohli by ho odvést v želízkách, ale film s takovým koncem by už dnes asi nikomu moc dlouho v hlavě nevydržel.