Ministerstvo kultury po letech povolilo dostavbu Pankráce. Pamatuji si, když se kdysi poprvé představoval projekt amerického architekta Richarda Meyera a strhla se první smršť diskusí všech (ne)skutečných odborníků, jak Prahu (ne)poškodí stávající nebo nové výškové budovy. Nakonec to vedlo tak daleko, že aktivisti vyhrožovali vyškrtnutím Prahy ze seznamu UNESCO, pravděpodobně aniž by tato organizace sama o něčem takovém vůbec uvažovala.
Ty takzvané mrakodrapy leží podle některých médií v žaludku tolika lidem, až mě to vždycky překvapovalo. A co pro mě bylo vždycky úplně nepochopitelné, proč se s tím nadělá tolik cirátů, když už tam stejně dva až tři věžáky stojí, což se fakt změnit nedá.
A navíc, jestli jsou výškové budovy pro Prahu takový zásadní problém, nechápu, proč vůbec byla na seznam světového dědictví zapsána. Stalo se to totiž v roce 1992, a to už tam oba milé mrakodrapy v jednom případě dvacet a v druhém deset let stály. Nezdá se mi pravděpodobné, že by všichni odpovědní úředníci UNESCO trpěli šedým zákalem, když Prahu do seznamu zapisovali. Daleko spíš jim prostě nějaké věže na horizontu nevadily. Aspoň ne tolik, aby měli problém s tím Prahu na seznam zapsat.
Co se stane nyní, když odpovědný orgán (konečně) rozhodl, jak rozhodl? V normální zemi by oponenti uznali, že je konec, a věnovali by pozornost zase jiným projektům, kterých je nejen v Praze hodně. Ale pojďte se vsadit, že u nás to tak nebude.
Všichni začínají vykřikovat, že rozhodnutí jsou podjatá, nesprávná, neřkuli uplacená. Zkrátka rejpalové budou dál rejpat a ani na moment je nenapadne, že je klidně možné, že nemají pravdu. No a média budou asi ochotně šířit a zesilovat jejich nářky, až spousta lidí dospěje k jednoznačnému závěru, že se díky moci peněz zase povolilo něco moc a moc špatného.
Ale ono se nic špatného nestalo, to jen jeden úřad po pečlivém zkoumání došel k názoru, že městu prospěje, když se věčné pankrácké staveniště promění v reprezentativní městskou část. Pro koho je nepřijatelné ten prostý fakt přijmout, ten bude dál vyhrožovat stížnostmi ke všem možným i nemožným institucím na této planetě i mimo ni, jen proto, že u sebe na dvorku, kde se toto rozhodnutí má dělat, neuspěl. A to je možná horší než vysoká budova na horizontu Prahy, i kdyby měla 200 metrů.
