Mít hranice s Irákem a Iránem? To není zajímavé?

Letos byly v českých médiích zhruba tři tisíce zmínek o Turecku. Pouhý zlomek však poctivě řešil, zda se má Evropská unie o tuto zemi rozšířit nebo ne. Přitom jsme součástí unie a pokud dojde k jejímu dalšímu rozšíření, budeme se v budoucnu celkem bez omezení pohybovat až k hranicím s Irákem a Iránem. Víte to? Fakt to není pro vás zajímavé?

Kdy jindy řešit vstup Turecka, Chorvatska a dalších do společenství, jehož jsme součástí? Ve Francii se lidé prakticky nezajímali o přistoupení Bulharska a Rumunska a teď zažívají šok ze situace, která nastala.

Samozřejmě, nás takové následky nejspíše nečekají. Přesto – neměli bychom se zamyslet nad tím, jaký je náš postoj ke snahám Turecka vstoupit do unie? Domnívám se, že ano.   Konec konců, před nedávnem přijel do Česka turecký premiér Erdogan. Ještě dříve se konala konference o rozšíření, mezi jejíž hlavní témata patřilo samozřejmě právě Turecko. Podpořila ji francouzská ambasáda a další významné mezinárodní instituce, nikoliv české státní orgány. (?!) Tuzemská média příliš zpráv o dané (věřte mi) zajímavé problematice nepřinesla ani díky těmto dvěma událostem.  

Přitom tam zazněly důležité věci. Především: je důležité jednat s Turky fér. Zatím se to příliš neděje. V Evropě jsou v zásadě dvě skupiny politiků, kteří dávají Turkům naději ke vstupu do unie. Sociální inženýři, kteří věří tomu, že se v Turecku mohou v dost krátké době kompletně změnit hodnoty (Turecko je stále docela daleko od demokratické země evropského střihu).

Druhá skupina politiků jsou například britští konzervativci nebo tuzemská ODS včetně pana prezidenta. Turecko lákají do unie a slibují si od toho oslabení EU. Podle všeho právě takové argumenty vítězí v přístupu k problematice v Česku. Nedebatuje se o podstatě, jen se mává rukou s tím, že i Turecko by mělo vstoupit když tedy chce.

Schválně, zkuste si sami zodpovědět otázku, zda jste pro vstup Turecka do Evropské unie či proti. A hlavně, jaké máte k takovému názoru argumenty.   Já jsem proti, ale především jsem proti tomu, abychom s Tureckem hráli hru, kterou řešíme naše vnitřní problémy. Dříve či později se to vymstí, následky budou poté fatální.