Euromáslo za 750 miliard na hlavě

Z unijních peněz letos nevyčerpáme ani korunu. Důvod? Stačí se podívat na hlavní aktéry, kteří měli a mají na starosti vyjednávání. Exministra pro místní rozvoj Pavla Němce hodnotit netřeba. Jméno jeho nástupce skoro nikdo nezná. Pak přišlo nekonečné jednání o sestavení vlády. A nyní? Jiří Čunek má na práci ministra k dispozici jen část mozkové kapacity. Zbylou zaměstnávají jeho osobně-finanční problémy. K tomu přičtěte požitek sociálních demokratů ze zaplevelování každého systému regulacemi a úředníky. Výsledek nemůže překvapit.

Nejvíc k vzteku a nebo pláči je nepříjemný fakt, že strategie čerpání peněz z EU odpovídá sociálnědemokratickým praktikám. Je natolik složitá a náročná na personální zajištění, že „zlé bruselské jazyky“ s úsměvem tvrdí, že některé direktoráty Evropské komise musely najmout řady nových úředníků, aby byly schopny zajistit byť jen pouhé zpracování našeho Národního strategického referenčního rámce.

Jako zástupce jednoho z krajů mě samozřejmě případné zpomalení čerpání peněz trápí, ale co mě rozčiluje ještě víc, jsou výroky členů stínové vlády ČSSD, kteří místo aby mlčeli, neboť v době přípravy strategie čerpání unijních peněz odflákli svou práci, rozdávají nyní s úsměvem pokrytců hraběcí rady. Je smutné, že stínový ministr pro místní rozvoj Radko Martínek se snaží veřejnost přesvědčit o svých kvalitách kritikou současné vlády. Právě Martínek byl tím ministrem, který měl agendu eurofondů dost dlouho ve svých rukách.

Současná vláda, bez ohledu na „necelého“ Čunka, musela hasit jen to nejhorší, aby nenabrala ještě větší zpoždění. Jednání byla těžká a to nejen kvůli české straně, ale také často díky nesmyslným požadavkům bruselské administrativy. To se spíš Česká republika stane zase královstvím, než by se v základech otřásla bruselská administrativa.

Omlouvám se, ale výhledy do budoucna nejsou růžovější. Nejsme jen v jakési smůlovaté fázi a po překonání všech překážek. A je to zjištění o to smutnější, že po roce 2013 už nebudeme čistými příjemci evropských peněz, nýbrž jejich čistými plátci. Kolik chyb a opominutí ještě do té doby stihneme nasekat? A troufnou si je dělat stále titíž lidé s euromáslem na hlavě?