Stál jsem u pobřeží Balatonu a nemohl jsem uvěřit tomu, že jsem opravdu tady. Ještě před sedmi dny jsem přemýšlel, zda celou cestu nemám raději zrušit a zůstat doma. Avšak mé odhodlání bylo silnější.
Další díly
Díl 1. - Vstříc neznámu
Díl 2. - Napříč Slovenskem
Díl 3. - Na pokraji vyčerpání
Díl 4. - Dobrodružství pokračuje
Díl 5. - Vzhůru do Keszthely
Díl 6. - Zasloužený odpočinek
Díl 7. - Zase na cestě
Díl 8. - Peklo
Díl 9. - Podél Moravy
Díl 10. - Zpátky na začátek
Obrazem
Úvod k 6. dílu
Vítejte u šestého pokračování mého vypravování. Tento díl popisuje jediný odpočinkový den, který jsem na své cestě měl. Pokud jste na toto vypravování narazili až teď, určitě neváhejte a začněte jej číst od prvního dílu. Dostanete se na něj prostřednictvím odkazu výše.
Zasloužený odpočinek
Nastal den šestý - první a zároveň poslední vyloženě odpočinkový den mého putování. Vstával jsem poměrně pozdě. Když jsem vylezl ze stanu, opět mě přivítala nádherná prosluněná obloha. Překvapilo mě však, kolik dalších turistů přes noc přijelo. Plácek vyhrazený pro stany byl nyní téměř zaplněný. Někteří utáboření již své stany balili, jiní teprve svůj stan vybalovali. Jelikož jsem měl v plánu zde setrvat další noc, vydal jsem se tuto skutečnost oznámit na recepci. Recepční jen přepsala jedno číslo na formuláři a bylo hotovo. Po následné snídani jsem si opět sbalil důležité věci do brašny a vyrazil jsem pěšky do města. Procházel jsem se městem a objevoval nová zákoutí. Kolem poledne jsem doputoval na náměstí, kde jsem si koupil dva kopečky zmrzliny, sedl si na stinnou lavičku a pozoroval jsem život kolem sebe.
Když jsem již nějakou tu chvíli na lavičce posedával, rozhodl jsem se, že bych už konečně mohl okusit vodu v Balatonu. Potom, co jsem zde cestoval tak dlouho, by byla škoda se alespoň na chvíli ve vodě nenamočit. Vydal jsem se tedy k pobřeží. Na městské pláži se nacházelo nespočet lidí. Objevil jsem prázdnou lavičku, která se nacházela přímo u vody. Všechny věci, kromě plavek, jsem si na ni odložil. Voda byla na první pohled poměrně špinavá a nešlo skrze ní vidět na dno. Okolo se nacházelo rákosí a nad vodou poletovaly kachny a labutě. Pomalu jsem se nořil do vody. Chvíli jsem se pohupoval ve vlnách, než mě napadlo, že bych si mohl trochu zaplavat. Ve vodě jsem strávil spoustu času a plaváním jsem se skvěle odreagoval.
Bylo pozdní odpoledne, když jsem se vrátil zpět do centrální části pobřeží. Sedl jsem si na lavičku, chráněnou před sluncem velikým stromem. Všude kolem se hemžila spousta turistů. Někteří se na chvíli zastavili ve stínu a poté zase pokračovali dále. U vody téměř bez hnutí posedával rybář. Lidé kolem něj bez povšimnutí procházeli a já jsem byl myšlenkami taky úplně někde jinde. Už jsem se nemohl dočkat, až se zítra opět vydám na cestu. Všude byl klid, když v tom sebou rybářův prut škubl. Rybář zpozorněl a pevně jej uchopil. Prut sebou škubl znova. Rybář začal vlasec opatrně navíjet. Prut však sebou škubal čím dál víc a rybář měl co dělat, aby prut udržel. Lidé se u něj začali zastavovat a s obdivem jej pozorovali. Za okamžik se již nad hladinou mrskala ryba, kterou si všichni s údivem prohlíželi. Nejednal se o žádný mimořádný úlovek, ale bylo očividné, že pro kolemjdoucí to byl zajímavý zážitek. Pro mě to bylo taky pěkné zpestření dne a rybář byl ze svého úlovku rovněž znatelně potěšen.
Večer jsem se po celodenním putování vrátil do kempu. Když jsem se však blížil ke svému stanu, již z dálky jsem viděl, že je něco špatně. Stan byl na levé straně zřetelně promáčklý. Rychle jsem k němu přispěchal. Sundal jsem svrchní plášť stanu, abych zjistil, co se stalo. Co jsem spatřil, mě příliš nepotěšilo. Jedna tyč podpírající stan byla zlomená. Nevím, zda se zlomila samovolně, či tomu pomohly děti, které kolem stanu pobíhaly. Raději jsem to nezjišťoval a začal jsem přemýšlet, jak jej opravit. Ke stanu jsem však s sebou žádné náhradní díly neměl a tak mi nezbývalo nic jiného než použít lepicí pásku. Prasklou tyč jsem izolepou ve zlomeném místě důkladně omotal, a aby spoj dostatečně držel, musel jsem zpevnit i kousek tyče následující. Ty teď tak byly napevno spojeny.
Po večeři a následné sprše jsem ve stanu ulehl a velmi rychle jsem usnul. Byla hluboká noc, když jsem se vzbudil. Potřeboval jsem si zajít na toaletu, tudíž jsem potichu otevřel stan a vydal se směrem k záchodům. Když jsem procházel kolem dveří vedoucích do dámské části, všiml jsem si nepříliš patrné tmavé skvrny asi v úrovni pasu. Při bližším prozkoumání jsem zjistil, že se jedná o mohutného pavouka, pohupujícího se na tenké pavučině, přímo uprostřed dveří. Pavouka jsem na jeho místě ponechal a vydal jsem se do části pánské. Před vstupem dovnitř jsem však raději narychlo zkontroloval, jestli zde na mě nečeká podobné překvapení. Naštěstí nečekalo. Když jsem se dal na cestu zpět do stanu, hlavou mi probleskla myšlenka, zda jsem raději neměl pavouka ze dveří odstranit. Pro někoho to mohlo být velmi nepříjemné setkání. Byl jsem však příliš rozespalý na to, abych mohl racionálně uvažovat. Proto jsem se touto myšlenkou příliš nezabýval. Vrátil jsem se do stanu a okamžitě jsem usnul. Žádný výkřik mě ze spánku neprobudil.
Stručné statistiky šestého dne:
Trasa: Keszthely (odpočinkový den)
Ujetá vzdálenost: 0 km
Čistý čas strávený jízdou: 0h 0min
