K Balatonu na kole - Tam a zase zpátky: Díl 5. - Vzhůru do Keszthely

Po čtyřech dnech na cestě jsem už byl unavený a potřeboval jsem odpočinek. Kemp, ve kterém jsem se nacházel, mi ho však moc nedopřával a mi nezbývalo nic jiného, než se za ním vydat někam dále.

Ostatní díly

Díl 1. - Vstříc neznámu

Díl 2. - Napříč Slovenskem

Díl 3. - Na pokraji vyčerpání

Díl 4. - Dobrodružství pokračuje

Díl 5. - Vzhůru do Keszthely

Díl 6. - Zasloužený odpočinek

Díl 7. - Zase na cestě

Díl 8. - Peklo

Díl 9. - Podél Moravy

Díl 10. - Zpátky na začátek

Obrazem

Úvod k 5. dílu

Vítám Vás u pátého pokračování tohoto vyprávění, které popisuje mou dobrodružnou letní cestu. V tomto díle se věnuji pátému dni, kdy jsem doputoval do nádherného městečka na pobřeží Balatonu - Keszthely. Pokud Vám předchozí díly unikly, dostanete se k nim skrze odkazy výše.

Vzhůru do Keszthely

Pátý den pro mě začal poměrně brzy. Vzbudil mě první ranní vlak, projíždějící okolo kempu a usnout se mi poté již nepodařilo. Jelikož byla recepce ještě zavřená, rozhodl jsem se prozkoumat vzdálenější zákoutí kempu. Vydal jsem se směrem k pobřeží. Přešel jsem přes nijak nechráněnou železniční trať a byl jsem rázem na pláži. Poměrně udržované a čisté, ze stran obklopené rákosím. Jelikož bylo ještě poměrně chladno, do vody jsem ani nevkročil. Chvíli jsem jen tak postával a pozoroval klidnou hladinu táhnoucí se až k vzdálenému protějšímu břehu. Poté jsem se vydal zpět přes koleje a posnídal jsem. Balení stanu a všech mých věcí jsem měl již celkem zmáknuté a nestrávil jsem s tím už tolik času jako první dny. Opět jsem si dopustil zásoby vody a vydal se k recepci. Tam jsem zaplatil nocleh a na oplátku mi byl vrácen občanský průkaz. Následně jsem se již vydal dále jižním pobřežím Balatonu.

Počasí bylo slunečné a krajině to opět dodávalo pohádkový nádech. Kvůli namožené achylovce a rozbolavěnému kolenu jsem však pokračoval velmi pomalu. Na chvíli jsem se zastavil poblíž malého přístavu, kde jsem pozoroval odplouvající loď. Díky tomu, že jsem nikam nespěchal, jsem si mohl dovolit se na tomto místě zdržet a užít si výhled. Sedadlo na kole jsem si stále nechával nízko, i když už jsem nebyl schopen určit, zda tato poloha stále plní svůj účel. Zanedlouho jsem se ocitl na nejjižnějším bodě mé trasy. V místě, od mého domova, z celé cesty nejvzdálenějším. Nyní se směr mého putování stočil vzhůru k severu.

Někdy okolo poledne, kdy už začínalo být poměrně horko, jsem dorazil do kempu. Nacházel se na okraji mestečka Keszthely. Musím uznat, že i když jsem zde strávil spoustu času, tak jsem za celou dobu nepřišel na to, jak se tento název správně vyslovuje. Vkročil jsem do kempu, kde jsem se u recepce zaregistroval, zatím však jen na jednu noc. Bylo mi oznámeno, že se zde opět platí až při odchodu. Areál byl velmi rozsáhlý. Recepční mi na mapce, kterou měla položenou na stole, vysvětlila, ve kterých místech si můžu postavit stan a kde najdu sprchy, toalety a pláž. Chvíli mi trvalo, než jsem se v kempu zorientoval, ale nakonec jsem se k požadovanému místu dostal. Oblast vyhrazená pro stany byla poloprázdná. Kolo jsem přimkl ke sloupu u kterého se už jedno jízdní kolo nacházelo. Očesal jsem z kola všechny brašny a uložil je do stanu. Jelikož bylo sotva chvíli po poledni, rozhodl jsem se jít prozkoumat město, které na mě prvním dojmem zapůsobilo dost exoticky. Využil jsem toho, že horní díl zadní trojbrašny se dá odepnout a může sloužit i jako taška přes rameno. Dal jsem si do ní telefon, peněženku, lahev s pitím, malou svačinu, plavky, ručník a pár cenných věcí, které jsem nechtěl nechávat ve stanu a vyrazil jsem.

Jelikož se kemp nacházel na okraji města, nějaký čas trvalo, než jsem dostal do centra. Překvapilo mě, jak jsem se najednou cítil volný. Nemusel jsem se poohlížet a omezovat se kvůli svému kolu. To se teď nacházelo bezpečně uzamčené v kempu. Všechny těžké zavazadla byly také uloženy ve stanu a já jsem s sebou měl jen lehkou brašnu přes rameno. Už jsem si nepřipadal jako cykloturista. Už jsem si nepřipadal jako někdo, kdo zde cestoval téměř pět dní. Připadal jsem si jako jeden z mnoha dalších turistů, kteří tady pravděpodobně přijeli autem či autobusem za pár hodin. A bylo jich tady opravdu hodně. Nejvíce se jich nacházelo u pobřeží, které bylo krásně opečovávané a upravené. Bylo tu nepřeberné množství stánků a obchůdků lákajících turisty, aby zde utratili své těžce vydělané peníze. Na mě však tato lákadla příliš neplatila. To bylo ale způsobeno hlavně tím, že jsem již neměl moc financí nazbyt.

Poté, co jsem prozkoumal pobřežní část města, mě začala lákat odlehlejší místa, která již nebyla turisty tak vyhledávaná. Procházel jsem se úzkými uličkami a sledoval život místních. Netrvalo to ale dlouho a narazil jsem na velké obchodní centrum. Bezstarostně jsem vstoupil dovnitř a nakoupil jsem si něco málo k večeři. Poté jsem se vydal na cestu zpět do kempu. Snažil jsem se však jít jinou trasou, než jsem šel sem, abych poznal nová místa. Občas se mi to trochu vymstilo, zbytečně jsem si kus zašel a nakonec jsem se stejně musel vracet již známou cestou.

Než jsem se dostal do kempu, byl již večer. Po osvěžující sprše jsem začal plánovat, co budu dělat další den. Po přepočtení všech mých forintů jsem zjistil, že jich mám méně, než jsem si myslel. Napadly mě dvě možné varianty, avšak každá měla své mouchy. První varianta zahrnovala to, že bych zítra ráno zaplatil nocleh a s dostatkem financí se vydal na cestu domů. Na druhou stranu mě však stále pobolívala noha, která potřebovala minimálně jeden den odpočinku. Z tohoto důvodu jsem tuto variantu ihned zavrhl. Druhá varianta se mi zdála příznivější. Obnášela zůstat zde noci dvě, tudíž dostatek času si odpočinout. Stinná stránka však byla taková, že za tyto dvě noci utratím většinu forintů, které mám k dispozici. Na jídlo mi nějaké drobné zbydou, ale na další nocleh již rozhodně ne. Ten jsem však při cestě domů přes maďarské území potřeboval, protože jsem se nacházel o dost jižněji, než když jsem k Balatonu dojel - nyní by pro mě bylo projet maďarským územím na jeden zátah neuskutečnitelné. Doufal jsem tedy, že v kempu, kde budu nocovat cestou domů, budu moct zaplatit Eury, kterých jsem měl přebytek.

Jelikož bylo ještě světlo, rozhodl jsem se o drobnou údržbu svého kola. Bylo překvapivé, že zatím vše fungovalo, jak mělo. Vezl jsem s sebou spoustu klíčů, lepení, náhradní duši, stahovací pásky, izolepu a další příslušenství, ze kterého jsem zatím využil jen izolepu. A to jen kvůli toho, že mi zřejmě při průjezdu hrbolatou planinou dva dny zpátky mírně napraskl přední košík. Tudíž jsem nyní jen dofouknul duše, zkontroloval dotažení šroubů a namazal řetěz. Víc nebylo potřeba. Povečeřel jsem a brzy po setmění jsem se natáhl do spacáku. Předtím, než jsem usnul, jsem ještě zaznamenal příjezd několika aut.

Stručné statistiky pátého dne:

Trasa: Fonyód – Keszthely

Ujetá vzdálenost: 47,3 km

Čistý čas strávený jízdou: 2h 44min