Vzal nás všechny s sebou, aniž se ptal, jestli vůbec chceme. Přede dveřmi nenechal jediného živáčka. Nenechal by ho tam, ani kdyby mu ten živáček klečel na prahu a žadonil sebevíc. Už teď je to nemilosrdný hulvát, ten rok 2010.
Jak jste oslavili jeho příchod? Já čelila s patnácti trapnými prskavkami deseti kilům raket, granátů a „Ďáblovo koulí", které k nám na chatu dovalili moji známí. Asi mě to mělo ohromit. Jenže já nemám ráda pyrotechniku, ani tu zábavnou a holt nejsem urvaná z tisíců barev a famózního jiskření, které následuje bezprostředně po výbuchu. A to ani když jde o jiskření oněch Ďáblovo kulí. Mám strach o tělesné schránky svých nejbližších, kteří se s první zapálenou roznětkou dostávají do podivného transu a snad by si ani nevšimli, kdyby je ta raketa nabrala a vzala s sebou. Za hodně blbej vtip považuju taťkovo „vepřový na raketě", kdy s rozdováděným dětským smíchem (a dospěláckým slivovicovým dechem) zapichuje během grilování rachejtle do krkovičky a posílá je komínem přímo do nebe. Ten komín má v průměru asi patnáct cenťáků.
Tu noc, kdy kolem mě sviští dělobuchy i hrdla lahví, odseknutých zahradnickou motyčkou, kdy se moje hlava opakovaně setkává se stropními trámy (sem tam si se mnou hodí nějaký ožralý kamarád) a kdy musím políbit zástup fousatých strejdů, které sotva znám, si vždycky říkám: „Přežiješ-li příchod dalšího roku, nemůže už tě nic překvapit v jeho průběhu!".
Jsem odpůrcem novoročních předsevzetí (taky Facebooku, kouření v restauracích a smrkání do umyvadla) a podle mě si je dávají jenom sebedestruktivní sadomasochisti, kteří se tímto hlídají, aby náhodou nebyli příliš šťastní.
Ale přežila jsem toho Silvestra a za odměnu tedy očekávám, že dalším rokem projedu jako nůž máslem. Státnice udělám s prstem v nose, bakalářku sesmolím na koleni během dlouhých letů za oceán, napíšu spoustu slušných článků a pochopím teorii relativity. Taky konečně splatím všechny svoje dluhy a zajdu k zubaři. A teď to nejlepší. Já tomuhle všemu věřím!
No, aspoň mi tyhle silácký kecy trochu nakopnou sebevědomí. Nejdřív bych ale potřebovala nakopnout já. Během závodů se táhnu kopcem rychlostí turbošneka a výmluva, že si to chci vychutnat, je fakt dost chabá a originální byla tak jednou, možná dvakrát. Přijde vám, že zrychlit, řekněme o dvě vteřiny, je nepřekonatelná překážka? Mně taky ne, tak proč už to sakra neudělám??
První dva svěťáky ve Finsku už máme za sebou a celou akci bych přirovnala k marné snaze hovnivála vyvalit tu svoji kuličku vysoko na kopec. Pořád mu ty h**** padaj zpátky na hlavu. Moje smradlavá kulička vypadala asi takhle: Stávka letecké společnosti a zavazadla ztracená někde mezi fjordy. I přes poctivé stonání mi svinská chřipka přibalila s sebou na cestu pár svých následků. Na polárním kruhu mě nečekala žádná polární záře, ani polární liška a už vůbec ne polárkový dort. Deset dní jsme jedli soba na tisíc způsobů a ani jeden nebyl povedený. Slunce jsem viděla jednou, tmu pořád. Zjistila jsem, že mráz ve tmě je horší, než za světla. Organizačně se Finové přiblížili svým italským kolegům a já se přiblížila svým výkonům z dob působení v žákovské kategorii. Těmi časy určitě!
Prosím vás, pokud někdy budete stát jako diváci podél tratě, nebojte se popadnout lopatu (hůlku, smrkovou větev, baseballku..) a vemte mě s ní po zádech. Rozkročte se, ať máte stabilitu a naplno se do toho opřete. Jen tak mi dodáte potřebné zrychlení. Když to nepřeženete a rovnou mě nezabijete, určitě na vás budu sprostá, ale nakonec vám poděkuju.
Na všem je prý třeba hledat to pozitivní (ale někdy je to teda schovaný sakra dobře). Doznívání chřipky mi zajistilo spoustu volného prostoru, ať už v narvaném letadle, nebo na startu. Lidi se mě prostě báli. Bagáž dorazila a taky vím, že soby už nechci vidět na talíři, ale vždycky radši jenom v pohybu. Jestli se chcete pořádně zasmát, koukněte se někdy zezadu na běžícího soba. Takhle nějak si představuju atleta, kterému někdo nasypal do trenek plnou dávku z brokovnice.
Od vídeňské ambasády jsem k Vánocům dostala kanadské vízum a za několik hodin odlétám do Calgary. Jsem sice odpůrcem novoročních předsevzetí, ale tentokrát bych sama sobě asi měla slíbit, že zrychlím a tu svoji kuličku na ten kopec taky dovalim!
