Označit politický protest stávkou je matení veřejnosti

Odboroví předáci opět vyhrožují stávkou. Někteří dokonce vyhrožují, že v rámci pseudogenerální stávky zablokují  provoz hromadné dopravy. Nezabývají se však tím, zda při svých protestech způsobí někomu škodu nebo omezí nezúčastněným jejich ústavou zaručená práva. Objasněme si proto jako se stávkou doopravdy je.

Nezadatelným právem odborů je organizovat protestní shromáždění svých členů a na nich vyjadřovat nesouhlas třeba i s vládní politikou. To nikoho nenapadne zpochybňovat. V případě, že by vyvolaly  masové protestní vystoupení proti korupčnímu prostředí, proti propojení  různých mafií s politikou, proti nesmyslnému plýtvání státními penězi, popřípadě proti  vyplácení sociálních dávek těm, kteří odmítají pracovat, věřím, že by se těchto protestů zúčastnilo i velké množství ne-odborářů a měly by i moje sympatie. Ale je holým nesmyslem a hlavně matoucí nazývat tato protestní politická shromáždění stávkou.

Je dobré  připomenout  co je to stávka, jaký je právní rámec stávky a jaká je odpovědnost stávkujících a odborů za škodu způsobenou jinému v příčinné souvislosti se stávkou a další „detaily“

Stávka je krátkodobé nebo i dlouhodobé přerušení práce směřující k nátlaku na zaměstnavatele při prosazování oprávněných požadavků zaměstnanců. Použít označení „stávka“  pro protest jehož cílem je ochromit hospodářství a donutit tak politické představitele ke splnění odborářských  požadavků je proto krajně nevhodné, protože má diametrálně odlišné cíle než je prosazení zaměstnaneckých práv. Většina zaměstnavatelů je politickým a korupčním prostředím poškozována stejně tak jako se cítí být poškozováni odboráři.

Proto nevidím jediný logický důvod, proč by měla jedna skupina poškozených způsobovat svými protesty vážné škody jiné skupině občanů, která je rovněž poškozována stejnými negativními ději proti kterým odboráři protestují.

Právo na stávku je jedním ze základních lidských práv a je zaručeno Základní listinou práv a svobod, která je součásti Českého právního řádu. Právo na stávku  však není  v „Listině“ koncipováno jako právo absolutní, ale  je zaručeno jen za podmínek daných zákonem. Jediný zákon, který v našem právním řádu stávku upravuje je však Zákon č. 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání v platném znění.  Je proto aktuální situací nutně vyvolaná otázka pro širokou odbornou diskuzi,  má-li jiná stávka než je stávka  organizovaná při vyjednávání podmínek kolektivní smlouvy právo na ústavní ochranu s níž odboráři  tak rádi argumentují..

Stejně  tak je načase také se vážně zabývat otázkou náhrady škody, kterou mohou v přímé příčinné souvislosti  s politicky pojatou stávkou odbory nebo jednotliví  stávkující způsobit  na majetku nezúčastněných, popřípadě jak by se právní cestou řešilo omezení práva na nerušený život jiných subjektů než jsou stávkující a osoby, či orgány proti kterým je protest směřován.  A  v neposlední řadě   je potřeba i nastínit otázku odpovědnosti odborů za vznik  škody hospodářské vyvolané narušením činností jenž je stát povinen zabezpečovat, (např. hromadné dopravy) chceme-li tvrdit, že žijeme v právním státě.

Jednou se základních občanských povinností je počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, na majetku, na přírodě a životním prostředí.  (§415 zák.č.40/1964 Sb. Občanský zákoník) Zbavit se odpovědnosti za vznik škody v příčinné souvislosti s porušením této právní povinnosti  lze pouze  zákonem stanovených případech a obecně se odpovědnosti za škodu zbaví jen ten, kdo prokáže že škodu nezavinil.  V případě  škody  vzniklé v souvislosti se stávkou lze nalézt v  platném právním řádu jediný liberační důvod pro „vyvinění“ se odborů  z náhrady škody a to tehdy, kdy je stávka organizovaná  jako nátlak na zaměstnavatele při vyjednávání kolektivní smlouvy a škoda je způobena zaměstnavateli nebo zaměstnanci.

Z uvedených důvodů by se měly odbory chovat velice  uvážlivě, nevyvolávat protesty tak, aby stávkující přerušením práce způsobili škodu svému, či jinému zaměstnavateli, aby  nemanipulovaly své členy k omezování  dopravy, narušování veřejného pořádku, k poškozování soukromého a veřejného majetku, popřípadě aby  neomezovaly právo na ničím nerušený a pokojný život těm spoluobčanům, kteří se  s jejich požadavky neztotožňují.

V opačném případě musí počítat s tím, že někdo ztratí trpělivost a náhradu škody bude nekompromisně vymáhat. České dráhy a jiné dopravní podniky, popřípadě Magistrát hlavního města Prahy, v souladu s povinností pečovat o  svěřený majetek jako  řádný hospodář,  nesmí být při nekompromisním vymáhání náhrady škody po stávkujících výjimkou.

P.S.  Za shromáždění ve smyslu zákona 84/1990 Sb. o právu shromažďovacím se považují též pouliční průvody a manifestace. Tato shromáždění nepotřebují sice předchozího povolení státního orgánu, ale svolavatel má povinnost konání shromáždění oznámit příslušnému úřadu předepsaným způsobem, což je nezbytnou podmínkou zákonnosti těchto shromáždění. Na manifestace a stávky organizované odbory  se výjimka z této povinnosti nevztahuje. Osobně jsem zvědav, zda Magistrát hlavního města Prahy bude mít odvahu odborová shromáždění rozpustit v případě, že oznámení manifestace odborářů nebude mít náležitosti uvedené v §5 zákona o právu shromažďovacím.