Nevím..jsem rasistou?

Označování názoru oponenta tak zvaně korektní sociální politiky státu za rasistické často slouží k jeho delegitimaci, diskreditaci a v mnoha případech i kriminalizaci

Když byl táta „přemístěn“ v roce 1949 do Tábora nucených prací, tak jsme byli celá rodina rovněž „přemístěni“ z bydliště v prestižní brněnské vilové čtvrti do míst, které Brňáci znají jako Brněnský Bronx. Jednopokojový byt v pavlačovém domě, kde jsme byli jen tři  rodiny gádžů. Pamatuji si, že jsme neměli  větší problémy se sousedy a když, tak vůbec ne proto, že jsme byli „bílí“. Našim spolubydlícím se říkalo Cigáni a nikdo se proto nerozčiloval..oni si tak totiž říkali i sami. Ve škole bylo sice poněkud hlučněji, ale když učitel zařval a přidal nějaký ten pohlavek, tak měl i celkem  respekt. Muži všichni pracovali, protože nechodit do práce byl trestní čin příživnictví, všechny děti chodily do školy, protože neposlat dítě do školy bylo považováno za trestní čin ohrožení mravní výchovy mládeže. Všichni bydlící v domě museli být  evidováni a mít na příslušné adrese trvalé bydliště. Ve třídě jsem seděl v lavici se synem hlavy (vajdou) jedné s největších  brněnských rodin a dost jsme se spřátelili. Takže jsem byl dobře obeznámen s životem ve „starých“ Romských rodinách. Vím, že v tradičních Romských rodinách, které žily v Brně možná i po staletí platil pevný řád, hierarchický klanový respekt a úcta k matce daleko větší než v „bílých“ rodinách. Když jsem měl konflikt s nějakým gadžou on si pozval na pomoc své kamarády, tak mně vždy mí romští kamarádi pomohli ubránit se přesile, když jsem se popral s Romem, tak to brali jako naši soukromou věc. Proč to píši: Chci tím naznačit, že nemám problém  s Romy jako etnikem, ale mám problém s lidmi, kteří dopustili takovou devastaci tohoto etnika. A mám tím na mysli v prvé řadě tak zvaně politicky a sociálně korektní politiky typu pana Kocába nebo paní Stehlíkové, různé kavárenské humanisty a aktivisty, kteří  ač vůbec nerozumí skutečné mentalitě i životní filozofii tohoto etnika se snaží neustále každému vnucovat své idealistické vidiny, které se zcela míjí s realitou.

Můj odpor k těmto lidem  (viz poslední věta předchozího odstavce) se datuje z doby dělení federace. V té době vznikl návrh zákona, že občan Slovenska, který žije v okamžiku rozdělení na území České republiky může získat České občanství pokud nebyl po určitou předchozí dobu trestán za úmyslný trestní čin. V tu dobu přijela do Česka americká senátorka, energická Afroameričanka  na soukromou návštěvu. Chytila se příležitosti ke zviditelnění a prostřednictvím svého PR manažera vyslala zprávu o rasové diskriminaci v Havlově Československu v souvislosti s podle ní problematickou částí návrhu zákona o  občanství. Této zprávy by si  nikdo ve světě ani u nás nevšiml  nebýt několika naivních politiků OF, kteří ihned  začali do statě v zákoně o trestní bezúhonnosti tepat a sami se tak mediálně zviditelňovali.  Když jsem nabádal známé poslance aby nebylo upuštěno od  zákonné podmínky trestní bezúhonnosti pro všechny žadatele o České občanství, vůbec jsem se nezmiňoval o nějakém etniku a přesto jsem byl po prvé v životě nazván jedním poslancem za OF  RASISTOU.

Později jsem působil jako člen  zastupitelstva v brněnské městské části, ve které je největší koncentrace Romského etnika. Odmítl jsem podpořit zřízení a financování  „Domu Romské mládeže“, dokud nebude tento „Dům“ určen pro všechny mladé bez ohledu na to k jakému etniku náleží,nebo dokud nebude za stejných podmínek zřízen v naší městské části Dům brněnské (Moravské..nebo jinak nazvané) mládeže určené pro všechny mladé v regionu. A tak jsem byl po druhé v životě nazván RASISTOU.

V blízkosti naší radnice bylo za nemalé prostředky zbudováno Muzeum Romské kultury. Při jeho otevření jsem pronesl poněkud nahlas poznámku, že mi to připomíná Rožnovský skanzen zachovávající velmi působivě  památku na minulý způsob života Valachů, ale že by se zde u nás na rozdíl od Rožnova  nemělo předstírat, že to má něco společného se současnou realitou.   A tak jsem byl po třetí nazván RASISTOU.

Mám rád odvážné politiky a tak jsem podpořil v nějaké diskuzi  starostu Nového Bydžova a vyjádřil přesvědčení, že vydáním podobného opatření směřujícího k tomu aby sociální dávky nebyly jen krmivem hracích automatů a když bude všude vyžadováno  dodržování Občanského zákoníku v částech zabývajícími se právy a povinnostmi z nájemních smluv (§ 687 a násl. O.z.) zejména k obecním bytům, přispěje to ke stabilizaci vztahů  majority k Romské  minoritě, tak byl můj příspěvek označen jako xenofobní a já sám nazván RASISTOU

A tak nevím?  Zaslouží si  názor, že by měl každý občan v naší vlasti mít stejná práva, ale i stejné povinnosti skutečně rasistický? Je názor, aby státní a městské, či obecní orgány přistupovali ke všem svým obyvatelům se stejným zájmem o zlepšení jejich sociálního postavení, sportovního a kulturního vyžití bez ohledu na  jejich příslušnost k rase, či etniku být nazýván jako rasistický, či xenofobní? Domnívám se, že nikoliv. V opačném případě bychom museli souhlasit s názorem amerického konzervativce Steva Sailera že pojem "rasismus" je pro dnešní dobu tím, čím byl "neamerikanismus" v 50. letech ve Spojených státech, tj. zaklínacím slovem, které jen poskytuje šikovnou náhradu za  logický argument.