Je politika přerozdělování hrozbou Evropské demokracie?

Kde kdo nazývá současný propad růstu euroatlatických ekonomik jako bankovní,  finanační nebo nevím z jakých ekonomických příčin vzniklou krizi. Já bych se přiklonil spíše k tezi, že se jedná o konečnou fázi destruktivních socialistických experimentů. Lpění na přerozdělovací úloze státu  vypadá jako  pravá příčina razantního snížení životní úrovně většiny Evropanů ke které nevyhnutelně dojde  spíše, než chamtivost  bankéřů a finančních manipulátorů.

Politika funguje jako kyvadlo. Čím víc se Evropští politikové bojí jeho zpětného pohybu a násilím kyvadlo drží  svým sociálním a multikulturním populismem v krajní poloze, tím prudší bude jeho cesta zpět. A mám obavy, že pohyb evropského politického kyvadla zpět bude tak prudkým, že nesmete  jen současnou garnituru politiků, ale že budou ohroženy demokratické principy na kterých  novodobá euroatlantická civilizace  stojí. Historie  20. století nás poučila, že je to nejenom možné, ale dostanou-li nezodpovědné vlády trpělivost občanů do krajní polohy, jako to pomyslné kyvadlo, je ohrožení demokracie  předpokládatelné.

Americká deklarace nezávislosti z roku 1776 byla vzorem pro Deklaraci práv člověka z roku 1789 která tvoří dosud základy novodobé evropské civilizace založené na úctě k individuálním právům občanským a demokratickém  systému vlády. No a co se děje v kolébce demokracie nyní, je názorným příkladem, kam může vést odklon od liberální demokracie na níž byla po celou existenci  založena občanská i státní prosperita USA.

Začalo to zřejmě populistickou tezí Clintonovy levicové administrativy, že každý občan USA má "právo“ aby mu stát umožnil být vlastníkem svého bytu, či domu. A to bez ohledu na vlastní  sociálně-finanční situaci. Pod tlakem vlády a pod slibem  státních intervencí se rozběhl hypoteční boom. Banky půjčovaly bez ohledu na bonitu dlužníků a že bankéři nevěděli o tom, že polovina dlužníků nebude schopna své závazky plnit je holým nesmyslem. Ale se státními garancemi a zárukou osobní beztrestností dlužníků i bankéřů, proč nepůjčovat, že ano? A tak tento socialistický šprým stál daňové poplatníky USA při sanaci bank dolarové částky v řádu  stovek miliard a mnoho nízkopříjmových obyvatel přišlo při návratu  k "normálu" o střechu nad hlavou. Dalším dosud nezhodnoceným faktorem této politiky bylo, že souběžně s vlastnicvím bytů a domů se  potlačilo  co bylo  tradiční výhodou tamního pracovního trhu – stěhování se za prací. Z pronajatého domu se stěhuje lehce, ale z vlastního se nechce! O tom bychom v Česku mohli hovořit týdny..že?

Výsledek levicových experimentů: Z prosperujícího  a bohatého státu se stal největší světový dlužník s největší zadlužeností domácností na světě! Národní dluh USA činil koncem roku 2010 36 tis. USD na hlavu (93% HDP), obchodní deficit  se všemi státy světa  činí 7,5 bilionů USD a neustále roste,  48% občanů USA je příjemce nějakého druhu státní podpory, která je vyšší než souhrn daní od občanů vybraných a  15% občanů USA žije pod oficiálně uznanou hranicí chudoby. 30% absolventů státních universit pracuje v podřadných zaměstnáních (prodavači v supermarketech, číšníci,domovníci, recepční v klubech apod) a 5% nemá práci vůbec . 30% důchodců po krachu penzijních fondů musí pracovat až do smrti, neboť jejich penze nepokryje ani  základní životní náklady.  Obamův pokus zavést všeobecné zdravotní pojištění má za výsledek, že se zvedlo daňové zatížení každé americké rodiny a  40% Američanů pro nedostatek příjmů pojistné neplatí vůbec. Někdo může oponovat, že za dluhy USA stojí války v Iraku a Afganistanu, které stály do konce roku 2010 cca 3,5 bilionů USD, ale i přes tyto astronomické náklady by případná půjčka  směřovaná jen na krytí nákladů obou válek tvořila  ani ne polovinu dluhu USA. Takže války nejsou primárně tím, co USA jako stát a jeho občany tak astronomicky zadlužilo.

Američané nade vše milují osobní svobodu, bytostně nesnášejí státní dirigismus a jsou hrdí na svoji zem. Letošní volby proto vyhraje ten politik, který důvěryhodně přesvědčí voliče, že  v prvé řadě obnoví prosperitu a vážnost USA. Bude-li to republikán tak dojde k oslabení přerozdělovací funkce státu a bude obnoven důraz na iniciativu jednotlivců. Bude-li to demokrat, tak bude vědět, že pokračování v socialistických experimenetch se rovná politické sebevraždě. Takže ke změně rozhodně dojde a změny povedou spíše k posílení demokracie.

V Evropě je situace jiná. Současný mocenský kartel, který se v Evropě vytvořil odmítá vzít na vědomí realitu a již delší čas nesleduje s dostatečnou sebereflexí co se na spodních patrech Evropské politiky děje. Tím získávají bez jakékoliv námahy politické body populističtí, národně orientovaní politikové a v jejich stínu roste síla i skutečně extrémistických stran. Rozhodně nezastaví  růst jejich popularity to, že je etablované politické elity nazývají šovinisty, či nacionalisty, aniž by svými praktickými politickými kroky jim vyrážely trumfy z rukou. Takže o tom, jaky bude stav demokracie v  Evropě po nevyhnutelné restrukturalizaci  EU a nových volbách v klíčových státech Evropy, můžeme mít oprávněné pochybnosti.  Evropané mají, na rozdíl od Američanů, v historii již několikrát poznanou velmi nebezpečnou náchylnost  řešit své krize  posílením  úlohy státu prostřednictvím "silných" osobností pro které je demokracie jen zdržujícím elementem.

Poznámka:Varující statistická čísla o stavu USA jsem čerpal z článku Benjamina Kurase "Potápí se celý západ?" a z oficiálních zdrojů vládních úřadů USA dostupných prostřednictvím Google.