EU je novým typem kolonizační expanze "mírovou" cestou

Pro svou úvahu jsem použil  Řecko jako příklad. Když chtělo hitlerovské Německo kolonizovat Řecko,tak vyslalo na tancích pár set tisíc vojáků,"trochu"ho rozbombardovalo,"pár"tisíc Řeků povraždili,pár set Kréťanů němečtí parašutisté upálili v dřevěných větrných mlýnech a "pár" vesnic vypálili.

Dnes se to samé dělá "kultivovaněji", ale cíl je stejný...o tom jsem přesvědčen!
První fáze: Němci nejprve podpoří vstup Řeků do Eurozóny i když je všem jasné, že je nesmyslem, aby  byla zavedena jednotná měna ve státech, které jsou hospodářsky nesouměřitelné s Německem

Druhá fáze: Německé banky (většinou) poskytnou  za velmi nízké úroky půjčky řecké vládě i řeckým bankám, kterým to umožní poskytovat za neuvěřitelně nízké úroky spotřebitelské půjčky a hypotéky občanům. (Kdo by toho nevyužil...že ano?)

Třetí fáze: Najednou uniknou z Řecka dosud "tajné" informace z jejichž závěrů z čista jasna ratingové agentury zjistí jak Řekové falšovali účetnictví, že jejich ekonomika je nevýkonná (jako by to politikové a finančníci nevěděli už při vstupu Řecka do eurozóny) , a tak sníží Řecku hodnocení , což způsobí zprvu nenápadné a později už hodně nápadné přitvrzení podmínek dalších úvěrů, což způsobí, že ani vláda ani občané nemohou splácet ani úroky, natož jistiny úvěrů. Kdo si myslel, že německé banky na Řecku prodělaly se mýlí. Na návrh Německa se složí na sanaci ztrát těchto bank daňoví poplatníci celé Eurozóny ve formě t.zv. záchranného balíku (Euroval), díky němuž se  Řecku budou poskytovat další a další půjčky sloužící především na splácení půjček věřitelským bankám.

Konečná fáze: Řecká vláda se promění na loutkovou, protože nemůže bez dozoru kontrolních orgánů EU dosazených (jmenovaných) nejsilnějšími státy v čele s Německem  rozhodovat o nejdůležitějších otázkách života státu jako je rozpočet, měnová politika, apod. Řecká ekonomika se stala podfinancovaná, protože řecké banky nemají prostředky na její úvěrování, pro drobné podnikatele a živnostníky budou provozní úvěry zcela nedostupné, což zejména podnikatelé v turistickém ruchu nemohou ekonomicky přežít. V celém Řecku  nastane kolaps v důsledku nedostatku oběživa (což už nastává a v některých oblastech Řecka už nyní bují bartr místo směny zboží za Euro).  No a samozřejmě krachující hospodářství musí někdo oživit a napumpovat do všech částí ekonomky potřebné finance, což už formou vydávání dalších a dalších dluhopisů nepůjde. Takže  když  Řekové  financovat už nic sami nemohou, nastoupí (především) německý investor a začne kupovat vše, co z lukrativních částí řeckého průmyslu, bank , dopravy, včetně strategických přístavů může v budoucnu fungovat a přinášet zisky. A co se týká řeckého zlata, což je turistika, tak hotely i bungalovy postavené Řeky za nízce úročené hypotéky, které jsou teď jako propadlé zástavy za nesplácené hypotéky nabízené bankami k prodeji koupí kdo? Hádejte!
Otázka určená naivistům, kterým se tento scénář zdá hodně přitažený za vlasy:
Jaký reálně odůvodnitelný zájem může mít Německo a Francie na dalším udržení Řecka (Španělska,Portugalska) v eurozóně a proč Merkelová prosadila v poslední půjčce Řecku takové podmínky, které v podstatě vylučují, aby Řecko z eurozóny samo vystoupilo a zavedlo si svoji měnu? Opuštění eurozóny a nastolení vlastní měny jejíž kurz vůči Euru by nestanovovala ECB, ale Národní řecká banka,což je (jak se shoduje většina nezávislých ekonomů) jediná reálná cesta vedoucí ke stabilizaci Řecké ekonomiky a k zastavení zhoršování životních podmínek občanů , včetně snížení nezaměstnanosti se tak stalo zcela nereálné. Dokud je v Řecku jako měna Euro, tak zadlužené Řecko nemá suverénní právo rozhodovat o svém rozpočtu ani nemá právo na národní měnovou politiku a žádná řecká vláda tak nemůže být  politicky suverénní v rozhodování o osudu svých občanů. Není to snad osud kolonie?
Výše  popsaný scénář je možná hodně zjednodušená představa o skutečných důvodech  ekonomicky zcela nelogického jednání zejména Německa ve vztahu k Řecku a Francie ve vztahu ke Španělsku a Portugalsku, které směřuje zcela zjevně proti zájmům jejich občanů.

A tak vrtá ve mne červík pochybností o čistotě úmyslů, opět zejména Německa, když  například Českou republiku, ve které německý kapitál ovládá páteřní podniky  našeho hospodářství, tlačí velmi usilovně do eurozóny, dále proč jsme vystaveni pernamentní kritice našeho souseda, když se bráníme další federalizaci Evropy , proč byl takový povyk, když jsme odmítli podepsat zcela formální „Pakt rozpočtové stability“ ačkoliv jako jedna z mála zemí EU jeho parametry plníme…atd.…atd.
Jak napovídá historie, tak ekonomicky i vojensky a politicky silnější země vždy integrovaly do svého politicko-ekonomického svazku ekonomicky slabší a méně vyvinuté země jen a pouze tehdy, když je chtěly zcela hospodářsky i politicky ovládnout. Dřív se tomu říkalo kolonizace. A nás zatím,  abychom se i my nestali pouhou kolonií a nenásledovali osud Řecka, brání jen to, že nejsme členy eurozóny a není dotažena federalizace EU.  Námitka, že nejme tak zadluženi jako Řecko je v tomto případě marginální. Stačí si jen uvědomit komu patří pilíře naší ekonomiky: Banky a rozhodující podniky, včetně tisku i televize zcela ovládající veřejné mínění, nejsou v Českých rukou!

Dále je zcela zřejmé, že  Řekům nepomůže od postupné kolonizace ani vypsání referenda, které by mělo za cíl vyjádřit názor občanů na členství v Eurozóně, či EU, protože by jej ze skutečně vládnoucích evropských mocností nikdo nerespektoval. Referendum by se tak dlouho opakovalo a nátlak by se tak dlouho stupňoval, až by referendum dopadlo tak, jak si přejí mocní. Vzpomeňme si na to jak probíhalo referendum o Lisabonské smlouvě v Irsku.Takže nebuďme naivní v domněnce, že nějaké refendum ochrání před sešupem do naprostého područí novodobých kolonizátorů v budoucnu nás. Nebo si snad ještě někdo myslí, že současné vlády Itálie a Řecka (v nejbližší době bude následovat i Španělsko a Portugalsko) jsou suverénními vládami, když byly ustanoveny de facto z vůle Merkelové a Szarkoziho? Co tedy může být zoufalou akcí  frustrovaných občanů, (v nejbližší budoucnosti Řecka), když si uvědomí bezvýchodnost své situace a když nebudou chtít být občany zkolonizované země?  Revoluce a s ní spojený konec demokracie.
Z něčeho podobného, co může vypuknout kdekoliv v Evropě, když dojde občanům míra trpělivosti se svými k Bruselu servilními vládami,  mám velký strach. I kvůli budoucnosti našich dětí a vnoučat.