Na některé živé sny je nejlepší zapomenout. Může se totiž klidně stát, že vám obrátí život zcela naruby
Sen, ze kterého se jen velmi nerad probudil, nejprve začínal v rozostřené podobě. Ocitl se na večírku pořádaném v nějakém restauračním salonku. Krásná dívka s dlouhými volně rozpuštěnými kaštanovými vlasy se loučila se svobodou. Všichni přítomní dívku nějak znali. Byli to většinou kamarádi a kamarádky ze školy. Jeho účast na večírku však byla záhadou. V podstatě tam neměl co dělat. Generačně byl o třicet let jinde, ale nikdo z přítomných jeho věk nebral na vědomí. Všichni se s ním bavili jako se svým vrstevníkem. Občas ho někdo povzbudivě poklepal po rameni, že všechno bude zase dobrý, případně ho pozval na panáka k pozvednutí nálady. Dívka, která se měla za pár dní vdávat, se mu zdála nádherná. Přesně odpovídala jeho představě o ideální ženské kráse. Ačkoliv je od sebe dělilo tolik let, měl pocit , že je oba pojí nějaký silný společný příběh, který však už skončil. Občas se jejich pohledy letmo střetly. Znal ty oči. Dobře je znal.
Někdo pustil reprodukovanou hudbu a začalo se tančit. Black velvet od Alannah Myles, pak Camouflage a hit Love is a shield. Všechno staré osvědčené hitovky, které se často hrají na večerech pro pamětníky. Najednou mu došlo, že ho sen přenesl do jiné doby a jemu je jen něco přes dvacet let. Večírek pomalu končil. Rychlejší skladby vystřídaly pomalé. „Poslední příležitost, kdy si můžeme s tebou zatančit ploužáček“, kdosi zavtipkoval. Kluci jeden po druhém s dívkou tančili, ale důvěrný ploužák to nebyl. Sice jemně, ale zcela jednoznačně, si od nich udržovala patřičný distanc. Pohled na tančící dívku ho z nepochopitelného důvodu trápil. Rozhodl se nenápadně zmizet. Zastavily ho ale úvodní kytarové akordy Stairway to Heaven od Led Zeppelin. Nohy mu rázem vrostly do země. Všichni od dívky poodstoupili. Pravé loučení se svobodou přišlo na řadu až teď. Ta skladba se hrála kvůli němu. Zhasla hlavní světla. Netrvalo dlouho a v nastalém příšeří se k němu přivinula. Cítil poddajnou měkkost jejích ňader a tlukot rychle bijícího srdce. „Je mi to strašně líto,“ zašeptal ji do ucha. „Já vím, ale uvidíš, že to přejde.“ „Já ale nechci, aby mě to přešlo.“ „Přála bych ti, aby se ti to povedlo.“ Dlouhá osmiminutová rocková balada jako kdyby zastavila čas. „Nedala jsi mi možnost všechno napravit. Vrátil jsem se natrvalo. Už nikdy nikam nebudu jezdit“ „Teď už je pozdě, však víš.“ Když skladba skončila, všichni skoro na povel odešli. „Chceš s něčím pomoci?“ zeptal se jeden z kluků. Zakroutila hlavou. Nakonec zůstali jen oni dva. Počkal až vyřídí s personálem restaurace účet a doprovodil ji domů,aniž by ho o to výslovně požádala. „Dál už nemůžeš“, řekla mu před domovními dveřmi jejího podnájmu. Naráz si uvědomil, že to tu velmi dobře zná. Stará prvorepubliková vila, ve které v přízemním pokojíku bydlela za svobodna jeho žena. „Jitko?“ překvapeně vydechl a srdce se mu sevřelo žalem. Nakonec se ve stínu hustého přerostlého tisu divoce a zoufale milovali. Na ničem jim v té chvíli nezáleželo, jako kdyby vzápětí měli společně i zemřít.
I když už byl beznadějně vzhůru, přesto v něm živý sen dozníval jen zvolna. Vzrušení sice nakonec z jeho těla vyprchalo, ale nevysvětlitelný smutek přetrvával. Nechápal proč. Vždyť mu jeho podvědomí dopřálo pomilovat se se svou ženou v době, kdy se cítil nejšťastnějším člověkem na světě. Čekala ho svatba, sladký týden v zahraničí a pak měsíce a roky společného života s tou, kterou miloval. Pro smutek, jehož se celé dopoledne marně snažil zbavit, nedokázal najít vysvětlení. Zvláštní sen mu však oživil vzpomínky staré několik desítek let. Když se brali, neměli ještě společné bydlení. On žil u rodičů a ona měla podnájem v přízemí staré vily na předměstí, kde je teď už několik let realitní kancelář. Právě tam v malém skromně vybaveném pokojíku prožili svou svatební noc. Oba byli unavení a on kromě toho trochu přebral. Jejich svatební sex nebyl bouřlivý a ani romantický. Navíc si nedal pozor. Dítě měli naplánováno později až budou mít svůj vlastní byt. Nakonec všechno kvůli jeho nešikovnosti dopadlo jinak. Před jeho vnitřním zrakem se znovu promítaly všechny podrobnosti snu, o kterých hned po probuzení nepřemýšlel. O pop musik a rock se nikdy nezajímal. Hudbu vnímal jen jako kulisu. Některé skladby se mu sice líbily, ale u cizí produkce neměl ani potuchy, který zpěvák nebo hudební skupina tyto skladby hraje a zpívá. Allanah Myles nebo Camouflage mu nic neříkaly. Ve snu je však uměl identifikovat přesně . Hudební skupinu Led Zeppelin sice znal, ale nedokázal by jmenovat ani jeden název z jejich dávných hitů, které se až do konce osmdesát let stejně moc nehrály. Ve snu však ta skladba měla mít klíčový význam – jako upomínka na nádherné společné chvíle až po uši zamilovaných milenců. Zamrazilo ho. Sen, který se mu zdál, ve skutečnosti nebyl jeho.
Věděl, že když se poznali, někoho už měla. Svého soka, kterému se snažil přebrat holku, viděl naživo pouze jednou a to ještě jen zdálky. Měl dlouhé vlasy vzadu sepnuté do ohonu. Ani v hloučku asi patnácti dalších nešla jeho blonďatá hříva přehlédnout. Působil extravagantně a přitahoval pozornost. Oba se tehdy na sebe dívali přes šířku ulice a křečovitě se pokoušeli o ležérní úsměv. Vítěz a poražený. „Je to tvoje oslava,“ řekl tehdy Jitce. „Nebudu se mezi tvé kamarády míchat.“ Krátce se políbili a pak už sama bez jeho doprovodu přeběhla na druhou stranu a připojila se ke skupince. Najednou si byl stoprocentně jistý, kdy to bylo. Týden před jejich svatbou.
Všechno začalo do sebe zapadat jako kamínky do mozaiky. Jednou se mu o něm letmo zmínila , že je muzikant a momentálně hraje se svou hudební skupinou v nějakém švýcarském hotelu, ale příští týden se má po delší době na pár dní vrátit domů. Celý víkend pak napjatě čekal, jak všechno dopadne a jestli se mu Jitka vůbec ještě ozve. "Zase odjel", řekla pak jen stručně s nepatrnou stopou zklamání. A právě od té chvíle se jejich nezávazné randění změnilo ve vážný vztah se vším všudy.
Všechno odvál čas, ale ne dceru, která se jim narodila devět měsíců po svatbě. O svém otcovství nikdy nepochyboval. Kdysi byla počata z lásky a tak to navždy i zůstane. Let It Be.
