Vražedné horké sucho se zvolna posouvá k vražednému studenému vlhku.

Nic dobrého nás nečeká. Co nezničil nebývale horký a suchý duben, dokoná nebývale studený a vlhký květen. Dobytek beztak nebude mít co žrát a na vodňanská kuřata bych také příliš nespoléhal. A mimochodem, máme tu už šakaly.

Donedávna jsem žil ve stresu, že českou a moravskou krajinu stravuje vražedné sucho. Pokud vůbec někde zaprší, tak tam, kde i tak je vláhy relativní dostatek, což je tam, kde se beztak nic nepěstuje. Z úrodné Moravy a Polabí se stává polopoušť. Troubky, symbol katastrofální povodně z roku 1997, jsou bez vody. Místo protipovodňové hráze tak musí vykopat artézské studny. U Břeclavi už zcela běžně ze subtropického jihu přišedší sveřepí šakali zavile vyjí na bílý měsíc. Není dne, aby alespoň na několika meteorologických stanicích nepadl další teplotní rekord. Asi nebude co jíst, slyším dnes a denně. Brambory došly, protože ani na dosud spolehlivé Vysočině neprší. Ne, hladomor nehrozí. Ještě pořád tu je naštěstí Egypt, ten má brambor, byť dvojnásobně drahých, dost. /To mi ovšem hlava nebere, jak je to možné, že právě pouštní Egypt./ Hysterie stoupá. Začátkem května zemědělci i hydrometeorologové hlásili, že pokud i během dalšího týdně nezaprší, bude se muset veškeré obilí zaorat. Sotva jaro začalo, dobytek nemá co žrát...a nebude. Bude muset na porážku. Jestli se ke všemu ještě přidá ptačí chřipka a budou se muset vymlátit i vodňanská kuřata, tak nezbude, než dovážet mořské ryby. Moře, na rozdíl od českých a moravských potoků a řek, nevysychá...ba naopak hrozivě roste a bere si další a další čtvereční metry úrodné pobřežní půdy.

Jako na potvoru se jakákoliv nadějná tlaková níže se spásonosnou vláhou vždy rozpadla dříve, než stačila dorazit nad českou kotlinu a moravské úvaly.

Pak se však nečekaně vše v dobré obrátilo. Začalo trvale pršet. Voda sice přišla, ale jakýkoliv náznak optimismu nikoliv. Ta voda z nebe je vlastně na nic, neboť kvůli zpropadené trávě se nedostane do větší hloubky, než-li několika málo centimetrů. Konečně mi začalo být jasné, proč se v pouštním Egyptě tak dobře daří bramborám. Nemají trávu, která by jim všechnu vodu vychlastala. Po několika dnech dešťů se už o žíznivé trávě přestávalo mluvit. Někoho by mohlo napadnout, že teď, když poroste, bude mít alespoň dobytek co žrát. Chyba lávky! Bohužel s dešti přišlo i nebývalé ochlazení. Dokonce tak velké, že i ti nejsveřepější šakali přestali zavile výt. Jenže v chladu tráva i navzdory dostatku vláhy zásadně neroste. Dobytek stále nebude mít co žrát. Ono beztak na dešťových srážkách nezáleží. Zemědělská půda je totiž zcela zdevastovaná. Stal se z ní prakticky nepropustný beton. Roky totiž sázíme naprosto nevhodné plodiny např. kukuřici a řepku. Tyto rostliny koření mělce a půdu tak vůbec neprokypří. Teda ta řepka až tak mělké kořeny nemá, ale potřebuje moc chemie, neboť na ni cizopasí různí škůdci. Přiblíží-li se kterýkoliv alergik k lánu řepky na vzdálenost sto metrů, dostane astmatický záchvat. Beztak, i kdyby pršelo a k tomu se přidalo teplo, nevedlo by to k ničemu dobrému. Díky teplu by se voda rychle vypařila a kdyby se nevypařila, začala by se všude rozlézat plíseň, dřevokazné houby a tak. Rostliny by možná vyrostly, ale nemá je kdo opylovat. Kromě toho, že nejsou lidi, není ani hmyz. Je strašně málo hmyzu, takže nejenže dobytek nemá co žrát, ale ani ptáci nemají co žrát. A když už mají ptáci co žrát, tak je to taky katastrofa. Kormoráni sežerou všechny ryby a špačci veškerou úrodu vinné révy. Hmyzu děsivě ubylo, ale přitom kůrovce strašně moc přibylo. Kvůli kůrovcové kalamitě přijdeme o naše smrkové lesy. Díky suchu se totiž ty potvory přemnožily. Nastalé mokro však celou tu zhoubu dokoná. Mělké kořeny smrků se nebudou mít ve vlhkem změklé půdě čeho chytit a skácí se jako kuželky.

Co nezničil suchý horký duben, dokoná studený vlhký květen /prý nejstudenější v posledních třiceti letech/. A kdo ví, třeba se už blíží další doba ledová. Meziledová perioda bývá z historického hlediska nebývalé krátká. Ještě budeme rádi vzpomínat na tající alpské ledovce. Možná jedinou pozitivní zprávou by pak bylo, že nebudeme muset kopat artézské studně a uměle zasněžovat lyžařské sjezdovky. Aspoň něco.